Je potěšující vidět, že slova vedení brněnského Národního divadla o uvádění současných her se daří naplňovat i v dramaturgickém plánu. Nová hra Tracyho Lettse se tak do Brna dostává jen necelé tři roky po své premiéře v Chicagu, přičemž na Broadwayi je „opening night“ v plánu teprve v březnu. Bohužel Protokol nedosahuje takových kvalit jako autorovy nejslavnější kusy Zabiják Joe a Srpen v zemi indiánů.
Zdá se, že celá hra vznikla tak trochu à la these. Letts ví, co chce říct, sdělení není banální, ale dost dlouho trvá, než se k němu dopracuje. Americký dramatik poukazuje na to, jak může být historie zneužívána k budování obrazu vlastního společenství a kolik falše a přetvářky je často nutné k udržení takového odkazu. Hádám, že v USA může vzbuzovat kontroverze připomenutí krvavé historie vztahů s původními obyvateli kontinentu, ale témata devalvace hodnot a politické manipulace dělají hru dostatečně srozumitelnou i mimo americký kontinent. Mechanismy lokální politiky se zase tolik neliší.
První polovina brněnské inscenace se dost vleče. Víme, že na minulém zasedání městské rady se stalo cosi závažného, kvůli čemu musel jeden z radních ve své funkci skončit. Chybějící protokol z jednání ale znemožňuje novému radnímu Peelovi (Vojtěch Blahuta), který se posledního zasedání neúčastnil, zjistit, kde byl vlastně problém. Než dojde k očekávanému prozrazení průběhu minulého jednání, vyplňuje čas jakási univerzální komunální satira – radní řeší malicherné problémy, kšeftují s podporou jednotlivých projektů ve stylu: „já ti to odsouhlasím, když příště zvedneš ruku pro moji věc“. Během těchto epizod se tak vyjevují jejich charakterové vlastnosti - od zdatného technologa moci starostu Superbu v podání Martina Slámy přes arogantního Breedinga Petra Bláhy až po na prášcích závislou a k realitě zcela netečnou paní Matzovou Moniky Maláčové.
Když už ale konečně dojde na jádro věci, dokáže režisér Martin Glaser vytvořit silné jevištní obrazy. Především závěrečný fantaskní rituál, kdy se radní objevují v bílém spodním prádle, namáčejí si ruce do krve a v divošském tanci stvrzují svou příslušnost ke komunitě. Mladý Peel nakonec podléhá a stává se součástí tohoto davu. Nejspíš si vzal k srdci jednu z replik starosty Superby: „Toto je náš systém a vy můžete pracovat buď zevnitř, anebo zvenku. Určitě zjistíte, že změnám se napomáhá lépe zevnitř.“
LUKÁŠ DUBSKÝ
foto Patrik Borecký
více zde
Zdá se, že celá hra vznikla tak trochu à la these. Letts ví, co chce říct, sdělení není banální, ale dost dlouho trvá, než se k němu dopracuje. Americký dramatik poukazuje na to, jak může být historie zneužívána k budování obrazu vlastního společenství a kolik falše a přetvářky je často nutné k udržení takového odkazu. Hádám, že v USA může vzbuzovat kontroverze připomenutí krvavé historie vztahů s původními obyvateli kontinentu, ale témata devalvace hodnot a politické manipulace dělají hru dostatečně srozumitelnou i mimo americký kontinent. Mechanismy lokální politiky se zase tolik neliší.
První polovina brněnské inscenace se dost vleče. Víme, že na minulém zasedání městské rady se stalo cosi závažného, kvůli čemu musel jeden z radních ve své funkci skončit. Chybějící protokol z jednání ale znemožňuje novému radnímu Peelovi (Vojtěch Blahuta), který se posledního zasedání neúčastnil, zjistit, kde byl vlastně problém. Než dojde k očekávanému prozrazení průběhu minulého jednání, vyplňuje čas jakási univerzální komunální satira – radní řeší malicherné problémy, kšeftují s podporou jednotlivých projektů ve stylu: „já ti to odsouhlasím, když příště zvedneš ruku pro moji věc“. Během těchto epizod se tak vyjevují jejich charakterové vlastnosti - od zdatného technologa moci starostu Superbu v podání Martina Slámy přes arogantního Breedinga Petra Bláhy až po na prášcích závislou a k realitě zcela netečnou paní Matzovou Moniky Maláčové.
Když už ale konečně dojde na jádro věci, dokáže režisér Martin Glaser vytvořit silné jevištní obrazy. Především závěrečný fantaskní rituál, kdy se radní objevují v bílém spodním prádle, namáčejí si ruce do krve a v divošském tanci stvrzují svou příslušnost ke komunitě. Mladý Peel nakonec podléhá a stává se součástí tohoto davu. Nejspíš si vzal k srdci jednu z replik starosty Superby: „Toto je náš systém a vy můžete pracovat buď zevnitř, anebo zvenku. Určitě zjistíte, že změnám se napomáhá lépe zevnitř.“
LUKÁŠ DUBSKÝ
foto Patrik Borecký
více zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme