Ač na premiéře v Divadle DISK ještě nebylo úplně všechno vychytáno, udržuje si soubor, zejména po hudební stránce, na amatérské - a nejen na ně! - poměry interpretačně nadále nadstandardní úroveň. Přihoďme k tomu i přesné scénografické vyladění inscenace (blyštivá scéna a kostýmy). Oboje přináší na amatérské - a opět nejen na ně - poměry už jaksi před závorkou nesporné výhody: produkce drží celou dobu tvar, nepadá jí řemen, není třeba se zatěžovat tím, jak je to uděláno - je možné se soustředit na to, co je uděláno.
Ad Hoc volí stejně jako v předchozím kabaretu Nové TV televizní rámování. Bylo-li ale Nové TV situováno jaksi do současnosti a jako jeho generální téma vystupovalo "veřejnoprávní televize coby bojiště nejrůznějších zájmů a prostředek neblahého ovlivňování reality", má Kabaret proti nám! de facto dystopický charakter: je zasazen do blíže neurčené budoucnosti, v níž vládne již pevnou rukou autoritativní (babišovsko - zemanovský) režim a televize se stává místem znormalizované zábavy, nabízející společnosti "klid a pohodu". Samozřejmě nikoli ne náhodou kabaretní rámování odkazuje k produkcím typu Televarieté či Možná přijde i kouzelník.
Společensko - kritický osten kabaretu tedy míří na stávající neblahé tendence v zemi, na to, co jí hrozí. Popravdě však třeba říct, že Janu Duchkovi (scénář a texty písní) i Lukášovi Habancovi (hudba) jako by poněkud vysychal inspirační zdroj. Jako by ubývalo na pádnosti a ostrosti Duchkových postřehů (správně si v jedné recenzi Michal Zahálka všiml, že Duchek je nejsilnější v detailu, v "bokem hozené slovní hříčce či v jediném verši písňového textu") a naopak přibývalo na až komunální zábavnosti, slovním hračičkaření a obecně tendování k intimnějším, méně společensky zaostřeným věcem. Při pečlivějším pozorování také zjistíme, že Duchek vede svůj satirický útok nikoli prostřednictvím jednotlivých skečů, ale převážně skrze průběžné vstupy dvojice "zatvrzele" rozesmátých konferenciérů - jenže jejich slova (v nichž se babišovsko - zemanovský režim "prozrazuje") vyznívají příliš proklamativně, příliš z nich trčí, co chce autor na adresu tohoto mocenského spřežení říct. Dobře "postavené" fóry jsou spíš ojedinělé: jako například zpravodajské vstupy muže v koženém (nacistickém) kabátu, odehrávající se na zvukovém podkresu propagandistických filmových týdeníků padesátých let, které dokumentují úspěchy nově budovaného autoritativního režimu - mají silný, až zlověstný náboj.
A stejně tak Habancova hudba jako by ztrácela na žánrové rozmanitosti; nesla se v převažujícím, byť kompozičně velmi propracovaném, parodickém duchu mainstreamové produkce. Střídala-li se v Nové TV parodie jednoho žánru za druhým (doslova od dechovky po punk), zde se taková nápaditá nápodoba žánrů objeví jen dvakrát: ve "folklórní" písni o Podještědí a single-songu "o octu" (parodiím svěrákovsko-uhlířovské optimistické písně či kytarového, "beatlesovského" songu schází potřebná razance).
Ano, vnímám, že v podtextu Kabaretu proti nám! jako by mělo zaznívat, že za stávajících společenských okolností "přestává sranda" či že humor začíná hořknout - ale možná by to mělo být naopak (či já osobně bych to přivítal) a soubor by měl na "hrubý pytel" přiložit hrubší záplatu a době vracet úder ostřejším výpadem.
Premiéra 7. března 2020.
Souhrnný referát o tvorbě divadla vyšel v Divadelních novinách 9/2020 (k přečtení zde)
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme