Mikulka: Malý pán prstenů (Buchty a loutky + Športniki)

Už jsem to při různých příležitostech napsal vícekrát, takže nezbývá než zopakovat sebe sama: Buchty a loutky mají svůj dobře usazený styl (který mám osobně velmi rád) a v posledních letech z něj nijak zvlášť nevybočují. Otázkou tak obvykle je, jak moc dobře se jim ho podaří v tom kterém konkrétním případě prodat. Platilo to to i tentokrát, jakkoli se před premiérou zdálo, že spojení s generačně mladším uskupením Šprortniki by mohlo některé jistoty narušit.

Ale dopadlo to jako obvykle. Zábavně neformální úvod Marka Bečky, a pak nemilosrdný sestřel velké předlohy. Tentokrát Pána prstenů, ale svým způsobem to bylo jedno, zběsilé akce všech těch (ve fantasy naprosto nepatřičných) českých Honzů, ježečků a dalších loutek obsazených s pobavenou svévolností, byly víceméně samonosné. I když znalci Tolkiena, mezi které se rozhodně nepočítám, evidentně dokázali ocenit absurdní distanci mezi předlohou a groteskním provedením o poznání víc než já.

S jistou lítostí je nutné dodat, že Športnici tu byli tak trochu do počtu. Přesněji řečeno, do hudby. A taky do improvizovaně působících meziher, ve kterých všichni zúčastnění u velkého stolu vespolně popíjeli pivo, rozbíhavě hovořili o tom, co že to vlastně hrají - a dotyčnou mezihru obvykle zakončili písničkou. Upřímně řečeno, kdyby na písničky vůbec nedošlo, nic moc by se nestalo a spádu představení by tahle absence nejspíš docela pomohla.

Pokud tomu dobře rozumím, Malý pán prstenů je spíš jednou z položek v oslavách třiceti let Buchet a loutek než standardní inscenací. Z tohoto úhlu pohledu to byl docela milý večer, přece jen se však těším spíš na další „řádnou“ premiéru. Což samozřejmě platí i pro dlouhodobě hibernující Športniky.

více zde

o inscenaci budu mluvit v Mozaice ČRO Vltava, v pátek 4. února po třetí hodině

lepší fotku jsem neobjevil