Mikulka: Dinopera (KHWOSHCH group)

Hanďáci a buchťáci

Dinopera se původně měla hrát v Alfredovi ve Dvoře třikrát, ale byl o ní takový zájem, že kdyby na poslední chvíli nepřibyl ještě čtvrtý termín v sobotu odpoledne, vůbec bychom se nedostali dovnitř. Hrálo se sice v malém sále s kapacitou zhruba třicet diváků, ale stejně: kdo to má. A přímo na místě se pak potvrdilo, že si tamtamy nevymýšlely, kousek je to opravdu povedený.

Inscenace pojednává o vývoji života na Zemi, od prvopočátků až po vymření dinosaurů, ale svým způsobem to není tak podstatné. Důležitá je především schopnost s vážnou tváří nabídnout těžko uchopitelnou směs poetických obrazů, patetických proslovů, vážné i populární hudby a šikovně animovaných loutek pohybujících se jak v tradičním loutkářském portálku, tak prostorem kolem něj.

Začne se hudební znělkou, provozovanou na stočené trubice od sprchy, naváže představení prostředí prasvěta, vyvedeného s „barokní“ perspektivou rozevíracích malovaných kulis; efektní mlžnatý opar vzniká pomocí dýmání elektronické cigarety a tak podobně. Nechybí písně a árie v několika jazycích (jednu z nejhezčích má poněkud sentimentální tyranosaurus), průvodcem je latimérie, která do dění vstupuje tak trochu jako skuhravá pohádková babička, přičemž publikum familiárně oslovuje „You, humans“.

S nonšalantní samozřejmostí se tu setkávají ingredience zdánlivě naprosto rozbíhavé, pohromadě je však dokáže udržet důsledně zachovávaná naivita (ironická, samosebou) kombinovaná s evidentní technickou zdatností a především obtížně popsatelný cit pro všeprostupující poetickou absurditu.

V českém loutkovém divadle lze už dlouho sledovat dva proudy, které bychom si mohli pro zjednodušení onálepkovat třeba jako „buchťáci“ a „hanďáci“. Často to je nejspíš dáno tím, kdo ten který ročník na KALDu vede (tentokrát byl supervizorem Tomáš Procházka). S potěšením lze konstatovat, že do hanďáckého proudu přibyla další neobyčejně sympatická vlnka.

více informací o inscenaci zde

foto Facebook