Mikulka: Pes Baskervillský (TV záznam z otáčivého hlediště v Krumlově)

Lančmít nebyl marný

To se tak jednou jeden chce dívat večer v televizi na tenis a místo toho si víceméně omylem pustí čtyři roky starou divadelní konzervu - a ono je to navzdory všem očekáváním výborné. Nebo přinejmenším velmi dobré. Zkušenosti s letními inscenacemi a televizními záznamy představení nejsou zrovna povzbudivé, ale Zelenkův Pes Baskervillský mě i v televizně odmocněné podobě zaujal natolik, že jsem vydržel až do konce.

Soudě podle záznamu, Zelenkovi (a Jihočeskému divadlu) se na otáčivém hledišti v Krumlově podařilo přijít se suverénní pobavenou variací na detektivní žánrovku, v níž se pramálo pietně smíchá příběh nejslavnější Doylovy knihy s řadou dalších motivů. Nejsem znalec a nechce se mi pátrat, odkud přesně doputovaly, podstatné je, že je to celé zahrané s neskrývanou ironií a prošpikováno řadou více či méně zřetelných interních legrácek či odkazů mimo samotný příběh. Když se občas přitlačí na pilu, není daleko až ke grotesce, vysloveným lacinostem se ale humor, jakkoli je prázdninově přímočarý, docela úspěšně vyhýbá. Karel Roden je v titulní roli výborný, docela přesné figurky však drží i jeho kolegové, počínaje natvrdlým Watsonem Viktora Limra přes padoušského René Šmotka až po prkenného barona Jiřího Suchého z Tábora. V parku se mezi křovíčky válí mlha, po cestičce popojíždí opravdický kočár a celé to vypadá více než malebně.

 

Co mě však především přivedlo k sepsání téhle hodně opožděné glosy: inscenaci jsem naživo neviděl a tak jsem se ze zvědavosti podíval, co se o ní psalo po premiéře. A nestačil jsem se divit, jak chladných ohlasů se dočkala. Přičemž si nemyslím, že by kdokoli z kolegů chtěl Psa Baskervillského zadupat nebo nedokázal ocenit zvolenou poetiku. Výhrady zněly dost podobně a především dost uvěřitelně: Roden coby hlavní hvězda neuměl pořádně text, představení mělo hodně hluchých míst a celé se to neskládalo moc dobře dohromady. 

Vypadá to na klasickou potíž, recenze se z pochopitelných důvodů píší z premiéry nebo z časných repríz, a pokud si inscenace sedá jen postupně, má zkrátka z tohoto hlediska smůlu. Televizní záznam oproti tomu vznikl až po tříletém reprízování, Karel Roden si roli kokainem vyšinutého superdetektiva užíval se spolehlivou lehkostí a zřetelně "vyhraní" byli i všichni kolem něj. Hluchých míst tím pádem bylo jen minimum. Čert ví, možná tentokrát v něčem trochu pomohla i kamera, která diváckou pozornost vede úplně jinak a soustředěněji než při sledování akce přímo na místě.

No nic, Pes Baskervillský neznamená pro české divadlo přelomový počin, byla to ale podívaná překvapivě příjemná, respektující a zároveň ironizující a priori poněkud podezřelý subžánr letního plenérového divadla. Navíc musím přiznat, že tenhle neplánovaný televizní večer malinko rehabilitoval (alespoň pro mne) konzumaci divadelních záznamů, tedy onen již pověstný Škorpilův lančmít.

info zde

foto Petr Neubert