Mikulka: Zítra swing bude zníti všude (Městská divadla pražská - ABC)

Tenhle titul jsem si nechal doporučit od Jakuba Škorpila (pak, že na kritiku nikdo nedá) a vypravil jsem se do ABC jen tak, ze zvědavosti, skoro dva roky po premiéře. Své sehrála i příjemná vzpomínka na zdejší adaptaci Saturnina, kterou Ondřej Havelka pojal dost podobným způsobem, i když už před pěknými pár lety. V každém případě: nelitoval jsem.

Jednoduchý příběh o přímém a správňáckém čechoameričanovi, který se těsně před vítězným únorem vrátí do Prahy a rozjede tu se svým synem-hudebníkem swingovou kavárnu, je jednoduchý a vcelku předvídatelný. Dlouho nezávazně legrační, v závěru poněkud dojemný, úměrně tomu jak se do osudů postav promítá stín komunistického převratu. Ale přitom nikoli hloupý, spíš pohádkově zjednodušený, průhledný a důrazně směřující k ne tak úplně radostnému konci (jak ostatně naznačuje ironický titul). Vše je přitom spolehlivě podloženo účelnou režií ctící žánr, schopnou zapojit do akce kapelu ,vymyslet účinný running joke (rachitický zpěvák dle otcova přání trénuje box) i náležitě komediální situace, které více či méně zřetelně, i když třeba ne přímo, odkazují jedna na druhou. Představení díky této kombinaci téměř bez škobrtání tančí od gagu k gagu a od jednoho svižného hudebního čísla ke druhému. Tvůrci se nebojí jednoduché legrace, ale nechybí jim přitom ani nápady ani schopnost odolat svodům laciné podbízivosti.

A co víc: je neobyčejně příjemné sledovat herce, kteří udrží potřebný ironický nadhled a zároveň suverénně zpívají i tančí. Především Kryštof Krhovják a Nina Horáková v ústředních „romantických“ rolích (Jiří Štrébl coby drsný Amerikán se jim herecky zcela vyrovná, se zpěvem je to poněkud horší). Překvapivou hvězdou večera je nicméně Martin Zbrožek v několika malých postavách. I v tomto případě lze ocenit rozumnou režijní strategii: Zbrožkova drastická komika se v malých dávkách nestačí okoukat a prozáří večer celou řadou absurdně idiotských legrácek (což je míněno jako konstatování jednoznačné pochvalné).

Hluboký zážitek nebo převratný pohled do české historie tahle inscenace nenabízí, o nic takového tu ale pochopitelně ani nešlo. Jako přímočaře zábavný, technicky suverénně provedený kus však zaslouží absolutorium. Kéž by něco podobného bylo možné napsat o všelikých diváckých tahácích častěji.

více informací zde
foto Alena Hrbková