Hamlet
Režisér Pavel Khek Shakespearovu nejslavnější tragédii pro účely hradecké inscenace rázně osekal; vystačí si s osmi postavami, zmizeli Rosencrantz s Guildensternem, Fortinbras, hrobníci či herci. Hamlet je pojat jako rodinné drama, Khek ho nečte přes nějaké konkrétní téma, ale spíše se snaží prokreslit nezdravé vztahy mezi postavami, jež jsou zhusta založeny na touze ovládat či generačním nepochopení.
Upozaděna je politická linie, což zmenšuje úlohu Claudia, který v podání Jiřího Zapletala není zjevným manipulátorem ani hédonistickým uzurpátorem, k úkladům vůči Hamletovi jako kdyby ho hnal především strach. Gertruda Martiny Novákové utíká před černým svědomím k alkoholu, pozdě začíná litovat toho, jak se její rozhodnutí podepsala na stavu jejího syna. Vojtěch Říha je Hamletem energickým, v manických fázích je ho plné jeviště. Zůstává otázka, nakolik je tentokrát Hamletovo šílenství hrané a nakolik je způsobeno opravdovou duševní poruchou, kterou tvůrci naznačují tím, že z postavy Horacia (Josef Čepelka) udělali pouze princovu halucinaci.
Výborně si s rolí Ofelie poradila Martina Czyžová, která postavu obdařila přirozenou drzostí mládí, s níž se vzpírá citově manipulativnímu, užvaněnému otci Poloniovi (Jan Vápeník). Ve scénách šílenství se nesnaží být expresivní za každou cenu, což dodává výkonu na uvěřitelnosti.
Khekova inscenace sice nenabízí nějaký razantní výklad, je ale vystavěna přehledně a navíc se podařil i závěr, na němž si moderní adaptace Hamleta často vylámou zuby. Šermířský souboj dává smysl a nepůsobí jako pěst na oko, navíc je po choreografické stránce velmi dobře zvládnutý.
Vyhubyt
Mladý režisér a dramatik Tomáš Ráliš připravil ve Studiu Beseda inscenaci své vlastní hry s názvem Vyhubyt. Text nezapře inspiraci největšími personami současného německojazyčného dramatu – je mayenburgovsky vykloubený a zároveň na mnoha místech vykazuje schimmelpfennigovskou poetičnost. Hlavně se ale věnuje tématům, která mají šanci oslovit generaci diváků mezi dvaceti a čtyřiceti roky, jelikož se nejspíš sami potýkali či potýkají s podobnými problémy jako ústřední pár v podání Natálie Holíkové a Michala Lurieho.
Nejprve to vypadá, že se vše bude točit kolem problematiky shánění bydlení, respektive jeho nedostupnosti pro mladé lidi po škole a bez dostatečného finančního polštáře. Do toho Ráliš zdařile přidává otázku mateřství a materiálního zabezpečení potomků, profesního vyhoření či vyrovnávání se s postupným fyzickým chátráním. Autor jde divákům naproti místy brutálním humorem, za nímž se ale schovává neveselá podstata celé hry.
Zvláště dráždivé na nové inscenaci je, že otevřený konec nepřináší žádné smíření nebo viditelnou naději. Nikoli klasický happy end, i u většiny temných divadelních kusů bývá závěr lehce prosvětlen a postavy mohou nabývat „kladnějších“ kontur. Vyhubyt nechává zcela na divákovi, zda si v řadě absurdně pointovaných situací najde nějaké poselství, nebo bude představení brát jen jako černohumornou historku. Tenhle styl není úplně snadné přijmout, když ho ale člověk akceptuje, může si užít režijně dobře zvládnutou inscenaci s přesvědčivými hereckými výkony.
LUKÁŠ DUBSKÝ
foto Patrik Borecký
více informací zde a zde
o všech pěti českých Hamletech letošní sezóny bude v psát Markéta Polochová v SADu 4/2024
Upozaděna je politická linie, což zmenšuje úlohu Claudia, který v podání Jiřího Zapletala není zjevným manipulátorem ani hédonistickým uzurpátorem, k úkladům vůči Hamletovi jako kdyby ho hnal především strach. Gertruda Martiny Novákové utíká před černým svědomím k alkoholu, pozdě začíná litovat toho, jak se její rozhodnutí podepsala na stavu jejího syna. Vojtěch Říha je Hamletem energickým, v manických fázích je ho plné jeviště. Zůstává otázka, nakolik je tentokrát Hamletovo šílenství hrané a nakolik je způsobeno opravdovou duševní poruchou, kterou tvůrci naznačují tím, že z postavy Horacia (Josef Čepelka) udělali pouze princovu halucinaci.
Výborně si s rolí Ofelie poradila Martina Czyžová, která postavu obdařila přirozenou drzostí mládí, s níž se vzpírá citově manipulativnímu, užvaněnému otci Poloniovi (Jan Vápeník). Ve scénách šílenství se nesnaží být expresivní za každou cenu, což dodává výkonu na uvěřitelnosti.
Khekova inscenace sice nenabízí nějaký razantní výklad, je ale vystavěna přehledně a navíc se podařil i závěr, na němž si moderní adaptace Hamleta často vylámou zuby. Šermířský souboj dává smysl a nepůsobí jako pěst na oko, navíc je po choreografické stránce velmi dobře zvládnutý.
Vyhubyt
Mladý režisér a dramatik Tomáš Ráliš připravil ve Studiu Beseda inscenaci své vlastní hry s názvem Vyhubyt. Text nezapře inspiraci největšími personami současného německojazyčného dramatu – je mayenburgovsky vykloubený a zároveň na mnoha místech vykazuje schimmelpfennigovskou poetičnost. Hlavně se ale věnuje tématům, která mají šanci oslovit generaci diváků mezi dvaceti a čtyřiceti roky, jelikož se nejspíš sami potýkali či potýkají s podobnými problémy jako ústřední pár v podání Natálie Holíkové a Michala Lurieho.
Nejprve to vypadá, že se vše bude točit kolem problematiky shánění bydlení, respektive jeho nedostupnosti pro mladé lidi po škole a bez dostatečného finančního polštáře. Do toho Ráliš zdařile přidává otázku mateřství a materiálního zabezpečení potomků, profesního vyhoření či vyrovnávání se s postupným fyzickým chátráním. Autor jde divákům naproti místy brutálním humorem, za nímž se ale schovává neveselá podstata celé hry.
Zvláště dráždivé na nové inscenaci je, že otevřený konec nepřináší žádné smíření nebo viditelnou naději. Nikoli klasický happy end, i u většiny temných divadelních kusů bývá závěr lehce prosvětlen a postavy mohou nabývat „kladnějších“ kontur. Vyhubyt nechává zcela na divákovi, zda si v řadě absurdně pointovaných situací najde nějaké poselství, nebo bude představení brát jen jako černohumornou historku. Tenhle styl není úplně snadné přijmout, když ho ale člověk akceptuje, může si užít režijně dobře zvládnutou inscenaci s přesvědčivými hereckými výkony.
LUKÁŠ DUBSKÝ
foto Patrik Borecký
více informací zde a zde
o všech pěti českých Hamletech letošní sezóny bude v psát Markéta Polochová v SADu 4/2024
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme