Škorpil: Dotyky a spojenia 2025 (čtvrtek 19.6. - Eden. Útek z raja a Generácia Z: Zombies)

 Jak už to bývá, objevují se třetí den festivalu jednotící linky a prostupná témata. Letos se jimi zdají být vztek a normalizace. Tomu druhému a různým způsobům reakce na konkrétní historické období a přežívání v něm se z výhradně ženské optiky věnuje specifiky imerzivní autorská inscenace Alžbety Vrzguly a Kataríny Cvečkové Eden. Útek z raja uváděné Divadlem Petra Mankoveckého.  

Diváci jsou podle barevných pásků na ruku rozděleni do tří skupin a měli by sledovat sice stejné výstupy, ale v různém obsazení. Inscenace vychází ze vzpomínek pamětnic na období normalizace, ale nijak se nesnaží zakrývat otevřené paralely k slovenskému dnešku. Budovat si vlastní soukromý svobodný prostor třeba někde na zahrádce či na chatě, nebo své naštvání zveřejnit? Odejít, emigrovat, nebo se stáhnout do sebe a s režimem (tím či oním) to uhrát?

Vztek se pak dosud nejvýrazněji projevil ve fascinujícím a uhrančivém ústředním monologu Jakuba Švece v inscenaci Generácia Z: Zombies kterou v Divadle Petra Orzságha Hviezdoslava režíroval Ján Šimko. Švec tu naprosto přesně a ve strhujícím tempu vede dlouhé spílání „šikanizující zemi“, která i třináctiletého školáka dokáže dohnat k sebevraždě a která netoleruje nic cizího a jiného. Dlouho to přitom vypadá, že Šimko inscenuje jen pramálo překvapivý kabaret zesměšňující znejistěnou maskulinitu. O to větší náraz přijde se zmíněným monologem či rozehraným setkáním Makara Tikhomorova s xenofobním taxikářem prokládaným jeho evidentně autentickými zážitky z doby bezprostředně po útoku na Ukrajinu a plynoucímu do nejednoznačné debaty, zda ten kdo opustí vlast aby nemusel narukovat, je či není zrádce. Jen těch dotáček kombinujících záběry z ukrajinského konfliktu s počítačovými hrami a hollywoodskými filmy se - jakožto se veteší již notně ošoupanou – mohli kolektivní tvůrci vyvarovat.

stránky festivalu
o vybraných iscenacích budu psát do SADu 4/2025