Anna Saavedra ve své Tajné zprávě z planety matek zkoumá
fenomén mateřství a matky z nejrůznějších aspektů. I když výraz zkoumá
není nejspíš na místě. Nejedná se totiž o žádnou „jevištní esej“, o sled odříkaných
faktů, osobních svědectví a citací z Mimibazaru.
Inscenace sice v podstatě je řetězcem monologů na téma mateřství prokládaných songy na – nepřekvapivě – stejné téma, ale zároveň Saavedra jednotlivé promluvy ozvláštňuje (použito speciálně pro Vladimíra Mikulku) a zdivadelňuje tak, že se téměř vždy dostanou nad svůj „dokumentární“ rámec. Ať už se tak děje za pomocí hyperboly (třeba když ve scéně o společenském tlaku na hojné a co nejdelší kojení laktační liga rozkojí i otce na mateřské dovolené), ironie nebo jakéhosi magického realismu.
Inscenace sice v podstatě je řetězcem monologů na téma mateřství prokládaných songy na – nepřekvapivě – stejné téma, ale zároveň Saavedra jednotlivé promluvy ozvláštňuje (použito speciálně pro Vladimíra Mikulku) a zdivadelňuje tak, že se téměř vždy dostanou nad svůj „dokumentární“ rámec. Ať už se tak děje za pomocí hyperboly (třeba když ve scéně o společenském tlaku na hojné a co nejdelší kojení laktační liga rozkojí i otce na mateřské dovolené), ironie nebo jakéhosi magického realismu.
Výsledná montáž je chvílemi vtipná, chvílemi lyrická,
chvílemi patetická, chvílemi dojemná, chvílemi mystická, chvílemi
sentimentální, chvílemi ironická a skoro pořád moc dobrá. Aspoň tak se jevila
zástupkyni snad nejcílovější z cílových skupin.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme