Je důležité nepřepálit začátek, říkává kolega Mikulka. Pro jistotu jsem tedy přijel pozdě na úvodní prezentaci a prošvihl i první představení, a vzal zavděk až SkRATem. Za nimi jsem mimo jiné přijel. Na některých festivalech je dobré zjistit, že věci jsou stále na svém místě.
Na Stanicu, kulturně-dopravní uzel, stále jezdí osobák směr Rajec a u baru je k dostání borůvkové pivo. Na programu KioSKa, milého letního festivalu, je Jaro Viňarský, SkRAT i Marek Piaček, osvědčené hvězdy, druhý sál, vystavěný z bedýnek od piva kolem jednoho z pilířů dálničního nadjezdu, stále stojí (marně přemýšlím, jestli má pivovar Černá hora někde větší reklamu). Jiné věci jsou nové. Stojí tu stanové městečko, chystá se další sál (S3), a v osobách Vojtěcha Poláčka a Víta Pokorného sem poprvé dorazila delegace z pražského Národního muzea.
Stanica Žilina-Záriečie je originální projekt a mrzí mě, že v ČR nic takového nemáme; KioSK je pak malý letní festival s vytříbeným programem, který jinde také nenajdete. Těší mě, že si našel publikum, představení jsou natřískaná a lidé zůstávají a diskutují dlouho do noci.
Někdo by to možná neřek, ale i pod kruhovým dálničním nadjezdem, řečeným rondel, u víceproudé silnice, železnice a s výhledem na paneláky a dopravní návěští na Prievidzu a Čadcu, může být útulno a příjemně. Výheň v betonové krajině východu má svou zvláštní poezii. Festivalová dopoledne, jindy marná jako maloměsto o polednách, tak jsou tu neobyčejně inspirativní.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme