V cyklu autorských životopisných kabaretů (či muzikálních biopisů) Miloše Orsona Štědroně došla řada na Gregora Mendela, českého rodáka a zakladatele genetiky. Po Janu Nebeském a Janu Fričovi vyzkoušel Štědroň dalšího režiséra - volba padla poněkud překvapivě na Veroniku Riedlbauchovou a na výsledku je to znát.
Mendela hraje Gabriela Míčová, doplňují ji dva performeři - urostlý mládenec a lepá dívka. I kapela je tentokrát menší - Štědroně za klavírem doprovází už jen kytarista David Holý. Hudba je na celé věci tradičně to nejlepší; tentokrát však ubylo na humoru, hravosti i živelnosti, kterou se vyznačovaly Kabaret Hašek a nebo Divadlo Gočár. Mendelovi chybí přirozený soupeř, jakého měl Tony D. v Zdeňku Nejedlém nebo partneři, jakými byli ostatní architekti v Gočárovi. Takovou figurou mohl být Darwin, kterého Mendel(ová) průběžně oslovuje a vymezuje se proti němu; je však nepřítomný. Další změna je v tom, že Mendel byl přece jenom celkem suchopárný vědec, zatímco ostatní hrdinové Štědroňových kabaretů byli umělci...
Riedlbauchová nerozehrává příběh téměř nijak - všechno zůstává na bedrech energické Míčové a dvou hudebníků. Minimalismus v pohybové složce působí spíš bezradně než jako koncept a celek postrádá jasné sdělení a především energii, na níž jsme u předchozích projektů byli zvyklí. (Je pravdou, že přípravu zkomplikovaly zdravotní potíže autora, které způsobily i odložení premiéry o dva měsíce.)
Mendela hraje Gabriela Míčová, doplňují ji dva performeři - urostlý mládenec a lepá dívka. I kapela je tentokrát menší - Štědroně za klavírem doprovází už jen kytarista David Holý. Hudba je na celé věci tradičně to nejlepší; tentokrát však ubylo na humoru, hravosti i živelnosti, kterou se vyznačovaly Kabaret Hašek a nebo Divadlo Gočár. Mendelovi chybí přirozený soupeř, jakého měl Tony D. v Zdeňku Nejedlém nebo partneři, jakými byli ostatní architekti v Gočárovi. Takovou figurou mohl být Darwin, kterého Mendel(ová) průběžně oslovuje a vymezuje se proti němu; je však nepřítomný. Další změna je v tom, že Mendel byl přece jenom celkem suchopárný vědec, zatímco ostatní hrdinové Štědroňových kabaretů byli umělci...
Riedlbauchová nerozehrává příběh téměř nijak - všechno zůstává na bedrech energické Míčové a dvou hudebníků. Minimalismus v pohybové složce působí spíš bezradně než jako koncept a celek postrádá jasné sdělení a především energii, na níž jsme u předchozích projektů byli zvyklí. (Je pravdou, že přípravu zkomplikovaly zdravotní potíže autora, které způsobily i odložení premiéry o dva měsíce.)
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme