Mikulka: Kafka ´24 (Devické divadlo)

Kafka ´24 určitě není nejpovedenější dejvická inscenace a stejně tak určitě není tím úplně nejlepším titulem Jana Mikuláška. Ale je zajímavá (opravdu „zajímavá“, nikoli strhující) tím, jak se tyhle dva protichůdné styly setkávají a prolínají a jak snadno nacházejí styčné body. Pomalé tempo a divadelně básnivý tvar o cestě ke smrti připomene zdejšího Havelkova Welzla, ale do jisté míry i Krobotova Briana. Stejně tak ale nabízí typicky mikuláškovský sled výjevů: postavy se rozmístí v prostoru, řeknou si pár replik a následuje hudební předěl, stmívačka a nový obraz. Což jde ruku v ruce s minimalistickým Tománkovým textem. Mikulášek tu a tam doplňuje vizuální nápady, ale nijak hýřivě; zato dopřává nezvykle velký prostor hercům. Ti zde, jak je v Dejvicích zvykem, vytvářejí jasně určené, jemně rozehrávané a variované figury. Aniž by je ovšem, jak bývá v Dejvicích rovněž zvykem, posouvali do ironizovaných komediálních poloh. To platí v první řadě pro Davida Novotného v titulní roli (jeho jemně udivený, nesměle tázavý výraz přitom paradoxně nemá daleko k Medvídkovi Pú z Briana), své si ale odehraje i Lenka Krobotová, jako jeho oddaná, žensky poddajná, pramálo vyzývavá, ale vytrvalá a pevná průvodkyně. Hlavní potíž nakonec spočívá v tom, že kromě nezpochybnitelné atmosféry chybí téhle inscenaci silnější jádro. Nejspíš zcela záměrně, Kafka ´24 je opravdu svého druhu divadelní poezie - a má bohužel tendenci tak trochu prošumět.

Více informací o inscenaci zde