Jak to dopadlo, už všichni dávno vědí, ale samotný průběh zaslouží alespoň zmínku. Pokud to tak hlavní organizátor slavnostního ceremoniálu Michal Pěchouček opravdu myslel (a nejspíš myslel), zasloužil by i se Studiem Hrdinů Radoka za happening roku. Nebo za poťouchlost roku.
Vybrat za hlavního spíkra Miloše Horanského a dát mu téměř neomezený prostor je ďábelský nápad. Horanského promluvy byly vznešené, rozvláčné, nesouvislé a neobyčejně hluboké; obzvláště potěšily úvahy o apokalypse a dramatu. Odlehčujícím bonusem byla možnost sledovat utrpení kolegyně Machalické. Odvážila se totiž poznamenat, že je to celé jeden velký happening, jenže pak už neměla to srdce říci vytrvale dorážejícímu Horanskému do očí, že hlavní atrakcí onoho happeningu je on a jeho nesnesitelné pseudointelektuální žvanění. Když pak na závěr ceremoniálu tereminvoxistka zahrála příšerně kvílivou verzi státní hymny a přiměla shromážděné povstat, bylo Pěchoučkovo surreálné dílko dokonáno ve vší slávě. Trvalo to včetně sprinterského předávání cen přibližně osmdesát minut (z nichž Horanský mluvil asi tak tři hodiny), a byl to zážitek, na který rozhodně nebude snadné zapomenout.
Výsledky jsou třeba tady
Výsledky jsou třeba tady
Většina z nás se shodla na tom, že Špinar s Děrgelem to zachránili. Tedy pardon, narušili vznešený a mrtvolný happening (není to protimluv?) průvanem čisté radosti a přímých pocitů.
OdpovědětVymazatAle jo, jasně. Jenže nepřekonatelnou hvězdou večera byl i tak zcela bezkonkurenčně Horanský.
OdpovědětVymazatPane Mikulko, rád bych vás poopravil pokud jde o autorství koncepce a organizace ceremonie. pracovali jsme na ní režijně spolu s Janem Horákem, respektive s celým týmem SH. Děkujeme za text, který vnímáme jako povzbuzení.Pozdravy M.Pěchouček
OdpovědětVymazatAha. Za upřesnění děkuji a všem nejmenovaným se tímto omlouvám.
OdpovědětVymazatNáhodou jsem se v sobotu zúčastnil předávání cen Alfréda Radoka a musím
OdpovědětVymazatříct, že to pro mě byl frustrující zážitek. Dost mě překvapuje dnešní reakce
Jany Machalické v Lidových novinách. Nějak nerozumím tomu, proč ve svém
článku háže celou vinu za průběh večera na Horáka, Pěchoučka a
Horanského. Jak sama v článku píše, byla garantem jednoho diskuzního
stolu a nebylo jí sděleno, jakou tam má hrát roli a ani to neuhodla. To
znamená, že jí to Horák s Pěchoučkem předem nevysvětlili? Případně se
jich paní Machalická na to nezeptala, když večer připravovali? To mě u
tak zkušené novinářky překvapuje, respektive tomu ani nechci věřit.
Copak se sama neumí zeptat, jakou roli má při události, kterou přenáší
televize, plnit?! Pokud paní Machalická měla pocit, že by se během
večera mělo mluvit o situaci v Činoherním Studiu (mělo!), měla o tom
začít mluvit sama - Horák s Pěchoučkem jí svěřili 20 minut času k volné
diskuzi a ty nevyužila. Místo toho se sama ztratila v trapných narážkách
na to, že večer je při nejmenším hodně nepovedený happening, přičemž
ani nedokázala definovat co to vlastně ten happening je, když se jí na
to pan Horanský vcelku pohotově zeptal. Těch cca sedmdesát minut
diskuzního času nebyla podle mě poťouchlost /jak to tady taky hodnotí
pan Mikulka/, ale spíš naivní nabídka k nějakému dialogu, který by byl
určitě cenný. Problém je, že vést konstruktivní dialog je podstatně
těžší než odstřelovat někoho od stolu, vyžaduje to nějakou připravenost,
kterou jsem jaksi u paní Machalické postrádal. Kdyby měla připravenou
alespoň jednu jedinou otázku, o které by ráda diskutovala, Horanský by
tak nežvanil. Paní Machalická se na výsledném dojmu večera podílela
stejně jako ostatní moderátoři a jestli si chce tím článkem zajistit
nějaké alibi, že o ničem nevěděla, tak mi to přijde vrcholně trapné a
smutné. Ochota a snaha o to vést nějaký dialog, podle mě patří k profesi
kritika a celé předávání cen Alfréda Radoka jen ukázalo, jak je těžké
nějaký dialog vést.
Zmiňovaný článek Jany Machalické je tady: http://www.lidovky.cz/ceny-alfreda-radoka-jako-kuriozni-happening-fev-/kultura.aspx?c=A140310_101240_ln_kultura_hep
OdpovědětVymazatOsobně si myslím, že Jana Machalická, stejně jako všichni ostatní "diskutující", je v tom dost nevinně. Miloš Horanský není debatér, který by byl schopen rozmlouvat s někým jiným, než sám se sebou. Je to všeobecně známo a nějaký výrazně jiný průběh večera se tudíž za daných okolností ani nedal očekávat. Právě proto také odhaduji (ale opravdu jen odhaduji), že to byl od Pěchoučka a spol. cílený vtip. Nebo happening, chcete-li. Sám jsem se příšerně otravoval až do chvíle, kdy se trapno a absurdita vystupňovaly do té míry, že se to celé překlopilo a začalo to být právě tou svou trapností a absurditou zábavné. A do toho Bambušek a tereminvox a uražený S.d.Ch. a pak ještě dokonce znovu Horanský, pobrukující do mikroportu hymnu. Nemohu si pomoci, opravdu mám pocit, že se to vlastně povedlo.