Festival Sněz tu žábu! (pátek 6. března - Loni v Marienbadu)

ZPRAVODAJ STUDENTŮ DIVADELNÍ VĚDY (č.5)

Jak se dá zpracovat věčné téma setkání muže a ženy? Řekněme v prostředí lázeňského hotelu? Různě. Soubor Depresivní děti toužící po penězích nabídl v posledním festivalovém představení hned několik variant. Vedle adaptace surrealistického francouzského filmu Loni v Marienbadu (režie Alain Resnais) předkládá k porovnání stejný námět uchopený českým kulturním prostředím.

Když muž potká ženu

„Co se stalo loni v Marienbadu? To nevíme. Faktem ale je, že muž potkal ženu.“

Představení začíná v duchu Resnaisova filmu: zlatý barokní svícen, kouř, tma, hudba i úvodní slova Barbory Šupové a Jiřího Ratajíka vyřčená na malém bílém podiu s mikrofony. Tak si francouzský režisér (Marek Zelinka) představuje svůj budoucí film, který by rád natočil v Mariánských lázních. Zamýšlená spolupráce se studiem Barrandov však ztroskotává na naprostém vzájemném neporozumění. Z koprodukce sejde, leč scénář už je na světě, tak proč ho nepoužít? Téma milostného váhání a nejistoty se v rukou barrandovských filmařů proměňuje k nepoznání. Nedosažitelné „amour“ se mění na až příliš tělesné „ROH“, éterické postavy v bujaré soudruhy a údernice, váhání v soulož v opilosti, zapomenutí v zapírání.

V českém podání se tak všechna snovost a prchavost okamžiku kamsi vytrácí. Tento pocit ještě umocňuje následující výjev odkazující k Cieslarovu filmu To horké léto v Marienbadu (z roku 2006) a k dva roky starému a tiskem propíranému zasnoubení Jakuba Prachaře a Agáty Hanychové v Mariánských lázních. V tomto případě zbyde z tématu nenaplněné lásky Goetha k Ulrike von Levetzow jen náklonost upoceného Němce k tlusté hloupé Češce. Krátký vhled do soukromí znuděné celebrity jen dovrší postupný příklon k nevkusu a buranství české nátury. Původní vznešené téma společně se zvyšujícím se tempem představení nabírá na povrchnosti, aby vyústilo ve zběsilé hledání bulvární informace, co že se to vlastně loni v tom Marienbadu stalo.

Po zhlédnutí Loni v Marienbadu se chce říct, že není většího kontrastu než mezi francouzským a českým uměleckým zpracování téhož tématu. Obě varianty se ovšem pohybují v dosti extrémních polohách. Na jedné straně tělesnost, trapnost a buranství, na straně druhé snobství, rozvláčnost a nekonečnost, kterýžto rys Resnaisova artového filmu zřejmě inspiroval soubor k délce představení přes hodinu a půl bez přestávky. Abychom po všech těch výjevech ze života lázeňských hostů došli k závěru, že vlastně nic nevíme. Jediným faktem zůstává, že muž potkal ženu.

Alice Exnerová