Mikulka: Skupova Plzeň - neděle (Katalánci a Divadlo bratří Formanů)

Nadchnout a naštvat

Po Odcházení se na Skupově Plzni objevila i Katastrofa. Za dalším havlovsky znějícím titulem se tentokrát skrývala katalánská čtveřice Agrupacion seňor Serrano a byla to pozoruhodná podívaná. I když se závěrem k naštvání. Španělé ve velkém použili princip, který v Česku již drahnou dobu pěstuje Handa Gote – na stole se cosi v malém kutí a diváci to mohou v reálném čase sledovat jako efektní projekci. V tomto případě jsou zpestřením všelijaká chemická kouzla, hlavními hrdiny malí želatinoví medvídci a tématem nic menšího než „příběh lidstva“.
Zájem inscenátorů poutají především ony titulní katastrofy: města vybudovaná z malých stromečků a šišek i jejich obyvatele (tedy medvídky) zavalují různé pěny, dojde na potopu světa, medvídci se roztékají na horkém plátu a tak podobně. Je to fascinující podívaná, technicky vynikající, pánové navíc drží cynicky chladnou, neemotivní atmosféru, která to všechno umocňuje. Jen kdyby si, pro Boha živého, dokázali odpustit konec, ve kterém se to všechno pokusí připsat na triko nějakému jasnému viníkovi, a nenapadne je nic chytřejšího, než promítnout sérii obrázků politiků, kterým kromě pár diktátorů a Putina dominuje George Bush jr., pro větší razanci několikrát prolnutý s Hitlerem. Na člověka z toho padne až smutek. Ti lidé jsou evidentně šikovní a talentovaní divadelníci, jejich představení bylo vizuálně skvělé a ve své angažovanosti vůbec ne hloupé nebo triviální. Jenže pak přijde touha razantně odkrýt karty, cosi zásadního sdělit pěkně na férovku - a ukáže se, že ti bystří mladí muži nejsou schopni přijít s ničím inteligentnějším, než s vyhrknutím takovéhle banality a současně pitomosti (a tím opravdu nechci říct, že je nutné, aby měli rádi George Bushe). Hodinu hrají o nebezpečí nemyslivé stádnosti a pak sami předvedou tu úplně nejotřepanější verzi „angažované stádnosti“. Ach jo.

Aladin
Je s podivem, že se něco takového stalo stalo zrovna při setkání Divadlem bratří Formanů, ale bylo to tak: po čtyřech dnech s moderním loutkovým divadlem zapůsobila poeticko-výtvarná pseudoarabská feérie Aladin jako nevzrušivý, uspávající závan odkusi z loutkářského muzea. Byť malinko odlehčený laskavou ironií. Až po nějaké chvíli mi došlo, že Aladin bylo úplně první české představení, které jsem v Plzni viděl. Doufám, že to byla jen shoda okolností. Ale děti byly nadšené, nutno dodat pro vyváženost pohledu a také v zájmu optimističtěji laděného závěru celého plzeňského zpravodajství (toho loutkářského, samozřejmě, vždyť "velká" Plzeň začíná už za tři dny). A nebo se na to lze podívat z lepší stránky: Skupova Plzeň byla velmi inspirativní přehlídkou cest, jakými se může loutkové divadlo v nejširším slova smyslu ubírat,  a její dramaturgii za to patří jednoznačný dík.

Článek o Skupově Plzni 2015 vyjde v SADu 6/2015
Více informací o festivalu zde