Škorpil: Nitra - neděle (Veľký zošit - We Are Still Watching)

The World Is Bad IV.
Neděle přinesla dva celkem protichůdné zážitky.
Nejprve domácí, rozuměj „DABovský“, Veľký zožit, neboli Majlingovu adaptaci knihy Agoty Kristof v režii Jána Luterána. Divadlo je to velmi solidní a zajímavé především využitím na místě nahrávaných smyček, které zastoupí hudbu i ruchy a strohou, funkční i přiměřeně symbolickou scénou Michala Lošonského. Očekávané (a propagované) drsnosti a syrovosti ovšem maličko ubírá herectví, které jakoby místy příliš ulpívalo na detailu i emoci a tím nabíralo lyričtější polohy než bylo zdrávo. Běžně bych takovou inscenaci označil za úlitbu hostujícímu divadlu, která neurazí, v kontextu letošního festivalu ovšem působila jako milé osvěžení.
Zvláště vezmeme-li do úvahy co následovalo. „Inscenace“ Ivany Müller, francouzské choreografky a performerky původem z Chorvatska, nazvaná We Are Still Watching ve mě vzbuzovala nedůvěru už z anotace, která hovořila o zvláštním prožitku, který diváci budou mít, když zažijí čtenou zkoušku. V reálu to vypadalo tak, že mezi diváky kolovalo několik scénářů (celkem vtipně upravených na místní reálie), každý chvilku četl a občas musel naplnit nějaký ten režijní (spíš technický, nic brutálního) pokyn. Počáteční vtipnost té situace se ale rychle vyčerpala a záhy začalo být patrné, že Müller nejspíš nejde o víc, než takzvaně stmelit náhodnou skupinku lidí. Zkrátka dát tak nějak ten hřejivý pocit pospolitosti v dnešním individualizovaném a uspěchaném světe. Třeba křivdím, ale jiný smysl jsem v brzy dost zmateném scénáři nenašel. A upřímně, takových her jsem se svého času na táborech a školách v přírodě nahrál celkem dost.

P.S.: Dopolední diskuse ukázala, že ono vysílání v Hate Radio možná nebylo až tak úplně „slovo od slova“, ale spíš šlo o montáž různých vysílání. Na věci to moc nemění, a zájemci se možná pravdu dočtou u tradičně velmi dobře informovaného Pavla Trenského v SADu 5/2012 v článku o Theatertreffen, případně u (neméně dobře informované) Dominiky Široké („Breivik, Ceauşescu a ďalšie procesy Mila Raua“, SAD 3/2014).
Tím ovšem se (sebe)propagací nekončím a oznamuji, že jsem v nedělním programu vynechal Klimáčkova a Ballekova Mojmíra II. a již podruhé v této sérii odkážu ke svému článku v posledním SADu.