Těžištěm původního, rozhlasového zpracování Vykřičených domů Davida Drábka se stal příběh ex-celebrity Andrey a jejího posluhovače Jiřího. Prosadil se, možná až překvapivě výrazně, na úkor "nepříběhových" komponentů hry, oživlé postavy Vypravěče (v přehrávajícím podání Davida Novotného) i "mluvících předmětů" (v až nesnesitelně stylizovaném podání různých herců), a vylouplo se z toho vlastně dost jímavé, hořce romantické drama o vztahu paní a jejího sluhy, kterému dominovaly výtečné výkony Tatiany Wilhelmové a Igora Bareše.
V inscenaci Divadla v Dlouhé, hrané v divadelní kavárně (v režii Kristýny Kosové a Adama Svozila), se těžiště nachází přesně na opačném pólu.
Pozornost na sebe strhávají Vypravěč v suverénním podání Jana Vondráčka (pracuje s všemožnými konferenciérskými a hereckými klišé) i "mluvící předměty", které jsou "ztělesňovány" dvojicí rozhlasových techniků (inscenace je pojata jako nahrávání rozhlasové hry v rozhlasovém studiu) v podání Kláry Sedláčkové-Oltové a Jiřího Wohanky. Proč ne. Do popředí pak z Drábkovy hry vystupuje to "nadreálné", fantazijní. Potíž je však v tom, že pokud je příběh hry takto potlačen (a Heleně Dvořákové a Tomáši Borůvkovi v ústředních rolí nebyl dán, možná i z časových důvodů, potřebný prostor k výraznějšímu propracování postav), "jádro" hry se citelně oslabuje. A my pak vlastně sledujeme především jen to "okolo", nikoli to "hlavní".
Recenze vyšla 25. 11 v Lidových novinách
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme