Švejda: Peníze (Švandovo divadlo)

Inscenace Mikoláše Tyce má dva charakteristické rysy: přiznává divadelnost produkce a Gombárův text zgroteskňuje. Cíl, respektive cíle tohoto přístupu jsou zřejmé: představit prostor, ve kterém se postavy hry pohybují, jako velké divadlo světa; a udělat ze hry divácký, mainstreamový titul (Tyc jako by tu zastával roli, kterou ve Švandově divadle jinak plní/plnil Daniel Hrbek).

foto M. Hančovský

Groteska vede k zveličení i k zjednodušení. Účinkující svým sytým herectvím obtahují už tak povětšinou směšné charaktery postav - a sklízejí za to (pochopitelně) u diváků smích; a stejné herectví zároveň (spolehlivě) válcuje jemnější polohy hry - uhlazujíc ji tak do nivelizovaného, významově bezpříznakového proudu jednotlivých výstupů.
Tyc je ale šikovný režisér: "zastaví se" u apokalyptického monologu Miška Lásky ("Láska už nemá sílu, ztrácí ji /.../ A bez Lásky nebude už svět světem, utopí se v ohni" atd.), po němž následuje už jen finální hektický výstup (gradující příběh) coby obraz zmateného, chaotického světa - a dovede tak inscenaci k prostému, jasnému sdělení.
Záměru, možno konstatovat, bylo dosaženo.
Recenze vyšla 5. 4 v Lidových novinách (k přečtení zde)