"Nechtěli jsme, ale museli jsme"
Maryša Janky Ryšánek Schmiedtové je, mohli bychom říct, ženská inscenace. "Nechtěli jsme, ale museli jsme", říká v jednom okamžiku Lízalka a jde o slova, která definují její téma. Muži - zde tedy (především) Lízal a Vávra - jsou těmi, kdo určují životní osudy žen - zde tedy Maryši - a těm nezbývá, než se s tím nějak vyrovnat (rozuměj nejčastěji: smířit). Ne že by si pak i samy ženy v tomhle svém údělu ještě nedělaly vlastní peklíčko (jako by těm druhým schválně dávaly "sežrat", co si samy vytrpěly), ale muži stojí na počátku všech problémů - a jejich lítost přichází příliš pozdě. |
| foto Lukáš Horký |
Režisérka ženské téma zdůrazňuje už tím, že redukuje počet mužských postav - proti "osamoceným" Lízalovi, Vávrovi a Franckovi tu stojí šik žen coby jejich de facto výčitka.
Jance Ryšánek Schmiedtové se ale především daří rozehrát Maryšu jako drama plné neřešitelných konfliktů, které nutně musí vyústit v tragédii. Hře sice nechává tradiční folklórní ráz, nezdržuje se však nějakými ornamenty či nadbytečným psychologizováním postav (byť "ritualizované" úvody obou částí i samotné, zbytečně natahované a efektně pojaté, finále bych docela oželel), jde na dřeň věci, podstatný je dramatický spád a ostře a jasně vyprofilované charaktery postav.
Rozehrát notoricky známý text jako strhující drama je umění. Jance Ryšánek Schmiedtové se to povedlo. Ostravská Maryša je výtečná inscenace.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme