Lidé, místa, věci (Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Ženitba (Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Úklady a láska Německého „Romea a Julii“ uvádí v Hradci ve výrazné autorské úpravě dramaturga Tomáše Vůjtka. Celá inscenace je rámována hudebními vstupy kabaretního konferenciéra (hraje ho Jakub Tvrdík a v programu je jeho postava pojmenovaná Opovědník), jež rytmizují děj, umožňují ve zkratce dovyprávět příběh a rozehrát tak jen ty nejdůležitější dialogy.
Tvrdík zároveň jednotlivé výstupy lehce ironizuje a tím obrušuje hrany dnes už těžko snesitelného patosu Schillerovy hry. Pod zábavnou slupkou předkládá režisér Ivan Krejčí divákovi obraz společnosti, ve které jsou pojmy dobra a zla výrazně rozostřeny.
Je to vlastně střet tří různých pohledů na svět. Na jedné straně stojí idealismus mladých milenců Luisy a Ferdinanda, vedle nich pak vidíme pragmaticky a léty zkušeností formovaný svět Luisiných rodičů, kteří přese všechno ještě úplně nerezignovali na morálku. Oproti nim do popředí vystupuje intrikánský přístup plný manipulací a sebestřednosti reprezentovaný nejen ministrem Walterem a sekretářem Wurmem, ale i lady Milfordovou.
Díky aktualizacím má inscenace spád a hercům se daří vytvořit živoucí a současným dojmem působící postavy. Deklamativní herectví se podařilo udržet na uzdě, což u tohoto Schillerova titulu nebývá pravidlem. Zvlášť mezi Kryštofem Bartošem (Ferdinand) a Annou Peřinovou (Luisa) to opravdu jiskří.
Pokud se divadla při prezentacích dramaturgických plánů zaklínají souslovím „moderně pojatá klasika“, tak hradecké Úklady a láska ukazují způsob, jak z takové položky na repertoáru udělat skutečně kvalitní divadlo.
Lidé, místa, věci Na komorní scéně v Besedě nastudoval umělecký šéf Klicperáku Pavel Khek v české premiéře hru současného britského dramatika Duncana Macmillana Lidé, místa, věci, která byla poprvé uvedena v londýnském Národním divadle v roce 2015. Setkala se s úspěchem, posbírala nějaké ceny a přesunula se i na West End.
Hra o mladé herečce, kterou závislost na drogách a alkoholu přivede až do léčebny, je zručně napsaná. Nechybí nic, co by člověk od příběhu z tohoto prostředí očekával – skupinová terapie, neporozumění s ošetřující lékařkou, večírek na oslavu vyléčení a odchodu někoho z pacientů či relaps a návrat do léčebny. Také toho ale dost přebývá: sevřený příběh o životním boji jedné mladé ženy je natažen na téměř tříhodinovou délku. Redukci by si asi zasloužily hlavně příběhy ostatních pacientů, sice zajímavé, ale je jich zkrátka moc.
Autorská zručnost, s jakou jsou psány dialogy, je na některých místech trochu na škodu. Rozhovory Doktorky s herečkou Emmou jsou natolik intelektuálně a argumentačně vytříbené, až přestávají být věrohodné. Jinak ale Macmillan nabízí nestranný a hloubavý vhled do problematiky drogové závislosti. Pokládá otázku, zda je skutečně něco špatně s pacienty, nebo je rozbitý okolní svět. Happy endem emocionálně silná inscenace nekončí, vždycky je tu možnost recidivy.
Natálie Holíková, které režisér svěřil hlavní roli, dlouhodobě patří k nejlepším herečkám hradeckého divadla. V Lidé, místa, věci dokázala, že bez problémů zvládne utáhnout představení, během něhož po tři hodiny „nesleze z jeviště“.
Ženitba Na večerní Ženitbu jsem šel trochu s ostražitostí, jelikož poslední počin režijního dua SKUTR, který jsem viděl (Sonety v Divadle v Dlouhé), mě minul opravdu velkým obloukem. O to příjemnějším překvapením Gogolova komedie byla.
Tvůrci tentokrát nesáhli k výraznější dekonstrukci textu, to ale neznamená rezignaci na vizuální stránku, které opět dominuje bílá barva. Inscenace je pojata vyloženě groteskně, se spoustou fyzických gagů, ale i drobných zcizení (hlavně Kočkarev hraný Jiřím Zapletalem čile komunikuje s publikem). Herci tuhle polohu zvládají bravurně, postavy drží na hraně karikatur, aniž by přitom sklouzli k podbízení se publiku.
Pod vším veselím kolem námluv ale probleskuje i mrazivá neschopnost mezilidské komunikace, jež zvlášť vynikne ve scéně, kde spolu Podkolatov a Agáta (skvělí Jan Vápeník a Lucie Andělová) zůstanou o samotě.
Dvě poznámky k sobotnímu festivalovému programu:
Průřez repertoárem domácího souboru ukázal skvělou kondici, ve které se nyní Klicperovo divadlo nachází. Troufnu si tvrdit, že všechny tři inscenace patří k výraznému nadprůměru toho, co je na českých jevištích k vidění. A kromě toho: klobouk dolů před Kamilou Sedlárovou, která v důsledku záskoků musela během soboty zvládnout tři představení v řadě. V každém z nich byla trochu jiná, ve všech zajímavá.
LUKÁŠ DUBSKÝ
foto Michal Hančovský a Michal Fanta
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme