Mikulka: Festival Divadlo (středa 15.9 + čtvrtek 16.9.)

Austerlitz - Valstybinis Jaunimo Teatras 
D1 (pracovní název) - Slovenské komorní divadlo, Martin

Nepíši to rád, ale první dva večery na plzeňském festivalu, byly více než čím jiným diváckým utrpením. Lupův Austerlitz a Brutovského D1 jsou inscenace rozdílné ve všech myslitelných ohledech, jedno ale mají společné: neschopnost nebo neochotu režisérů odhadnout, kolik toho jejich dílo snese.

Z Austerlitze by byla silná inscenace standardních rozměrů. Pět hodin se spoustou scén naprosto zbytečných, snadno postradatelných nebo nesnesitelně naředěných bylo ale natolik ubíjejících, že to nemůže vyvážit nebo zachránit ani mrazivě silný závěr. Jaký smysl měla pasáž se sledováním auta dvěma motorkami? Opravdu byl nutný snad půlhodinový výklad na téma Schumannových depresí? Proč trvala úvodní scéna setkání „autora s hrdinou příběhu“ hodinu a půl? Lupa měl vždy zálibu v sáhodlouhých kusech, to ale není žádný argument. Někdy je prostě nutné si přiznat, že král je nahý – a to i když se jedná o dílo na téma holocaustu, ponuře temné, záměrně pomalu plynoucí a navíc podepsané režisérem evropského renomé.

D1 (pracovní název) stojí na hezkém nápadu parodicky zpoetizovat (a folklórním patosem přizdobit) absurdně nekonečné potíže spojené se stavbou slovenské dálnice. Jak ale píše kolega Dubský tady, nápady se záhy vyčerpají a jejich neustálé opakování začne být po jisté době ubíjející. Lukáš Dubský bývá obvykle vlídný, tentokrát ale se svou půlhodinou dává D1 ještě o deset minut méně než já. Včera po představení jsme se totiž s kolegy v Depu 2015 na tohle téma shodou okolností také dohadovali: sám jsem se dožadoval maximálně 40 minut, ti úplně nejvstřícnější byli ochotni se na D1 bavit celou hodinu. Hrálo se skoro dvakrát tak dlouho.

29. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO (festivaldivadlo.cz)

foto: Laura Vanceviciene, Braňo Konečný

O festivalu jsem psal v Deníku N 30. 9 (přístup k článku zde)