Závěrečným představením Ost-ra-var-u byla inscenace Víta Vencla s činohrou NDM (v budově DAD) Jak důležité je mít Filipa, která si připsala velmi pozitivní ohlas. Jako obvykle trochu podezřívám nadšené festivalové hosty, že z větší části šlo o úlevu spojenou s tím, že poslední kousek je takový mile odlehčený a nemusí se na něm nic moc řešit - tipuji, že kdyby Filip přehlídku zahajoval, ohlasy přinejmenším na semináři by byly daleko ostřejší.
Filip patří k oblíbeným repertoárovým kusům oblastních divadel; panuje jakási obecná shoda, že záleží vlastně jen na tom, jak moc dobře se udělá řemeslně. A v Ostravě jsme se všichni dohodli, že herci hrají přesně a režisér Vít Vencl to pěkně secvičil. Gagy gagují, hlášky hlásí a lidé se smějí.
Připomnělo mi to zdejší inscenaci Ideálního manželka, jiné Wildeovy hry, která má však na rozdíl Filipa i nějakou inteligentní zápletku a řekněme téma, ne jen nabroušené dialogy. Nastudování, které režíroval Janusz Klimsza bylo k vidění na Ost-ra-varu tuším předminulém, má shodou náhod dnes derniéru a hlavní roli v něm - stejně jako ve Filipovi a opět půvabně - hrál Vladimír Polák. Na semináři to tentokrát vyvolalo docela velkou diskusi o morálním rozměru politiky. To dokazuje, že ta hra má co říci.
Ne tak Filip. Přiznám se, že taková zábava mi, i se vší řemeslnou zdatností, leze hrozně na nervy. Nechápu, k čemu dnes Filipa nasazovat na repertoár, a když už, proč ho režijně nepojmout trochu invenčněji nebo někam posunout. Nelíbí se mi divadlo bez názoru. A nemám rád pohodlné divadlo, které diváka kolébá. Což neznamená, že se nechci v divadle smát.
Vojtěchův pohled na věc je samozřejmě možný. A pokud jej přijmeme, zcela nevyhnutelně nás dovede k závěru, že inscenace typu Venclova Filipa nemá smysl. Potíž je v tom, že vychází z ad absurdum zúženého, nebo přesněji řečeno přehlíživého východiska. Nikde přece není psáno, že divadlo (nebo jakékoli umění) musí mít společenský přesah nebo aktuální rozměr. Je jistě výtečné, když nějaký názor či přesah má, to ale v žádném případě neznamená, že nemohou vznikat díla skvělá a přitom do sebe zcela zavinutá. Konkrétní příklady nechť si každý doplní dle libosti.
OdpovědětVymazatJe to do značné míry i případ téhle hry (vzhledem k tomu, že ironizování vnějškové viktoriánské morálky je dnes poněkud passé). Wilde zkrátka dotáhnul k dosud nepřekonané dokonalosti a čistotě specifický žánr „komedie bonmotů a paradoxů“. A právě v tom je její síla, a konec konců i nadčasovost. Vyčítat Filipovi, že nemá názor, je sice možné, ale má to zhruba stejný smysl jako vyčítat trojúhelníku, že nemá čtyři rohy.
Hlavní přednost Venclovy inscenace spočívá právě v tom, že Filipa dokázal jako čistou a do sebe sama zavinutou žánrovku převést na jeviště. Gagy gagují, hlášky hlásí, lidé se smějí - a přesně o tohle tady jde. Vypadá to banálně a jednoduše, ale nevybavuji si, kdy se to naposledy někomu povedlo tak jednoznačně.
Zcela se ztotožňuji s názorem kolegy Mikulky."Nikde přece není psáno, že divadlo (nebo jakékoli umění) musí mít společenský přesah nebo aktuální rozměr. Je jistě výtečné, když nějaký názor či přesah má, to ale v žádném případě neznamená, že nemohou vznikat díla skvělá a přitom do sebe zcela zavinutá."
OdpovědětVymazatPolovinu svého profesionálního života jsem prožil v absurdních poměrech, kdy "přesah", angažovanost (prorežimní či protirežimní) byla u umění povinná. Chtěl ji režim a chtěli jsme jí, právem, i my, jeho odpůrci. A nelze se nám divit! V Terezíně se také nehrály nezávazné komedie.
Říkávalo se: Když nejde v umění o život, jde o h.... Ono ale ve Wildeových komediích, při pouze malinko hlubším pohledu, o život jde: Ne pouze v Ideálním manželovi - tam jde de facto o existenci - ale i v tom Filipovi. (V. V. se povedl roztomilý překlep, když napsal: "inscenaci Ideálního manželka...". Tedy vzhledem k tomu, že O. W. byl gay.)
Jsou to sice jen legrácky, ale málo platné: řeší-li se otázka kdo s kým bude zbytek života žít, je to o život!
V. Varyš se podivuje: "Nechápu, k čemu dnes Filipa nasazovat na repertoár...". To je to nejhloupěší, co může kritik udělat: Vyskočit si na klasika. Takový spor, milý Vojto, nelze vyhrát. Učil jsem vás přece, že klasika, jako součást nejvyšší axiologické vrstvy umění, je téměř nezpochybnitelná, že je jištěna tzbv. společenskou evidencí. Všechny pokusy hodnotově zpochybnit již jedno uznanou, tedy časem prověřenou klasiku, skončily fiaskem, i když se o to pokoušely celé režimy: sovětský (Dostojevskij), nacistický (např.díla Židů), českokomunistický (umlčení a zakazovaní umělci celých 40. let, kupř. J. Zábrana) nebo maoistický (pálení knih).
Wildovy komedie samozřejmě mohou být špatně inscenované, ale nikdy nemůže být jejich nasazení dramaturgickým omylem.
kde tvrdím, že "nemohou vznikat díla skvělá a přitom do sebe zcela zavinutá"? nemám nic proti "jenom zábavě", mám něco proti tomuto typu sterilní, opakované, dokonale prohlédnutelné a nepřekvapivé zábavy.. a k vyčítání trojúhelníku, že nemá čtyři rohy - obecně vzato ano, některé trojúhelníky bych zrušil.
OdpovědětVymazatDotaz: Má, podle vás, komedie Jak je důležité míti Filipa, dostatečné potenciální kvality,"nějakou inteligentní zápletku a řekněme téma", aby na jejím základě mohla vzniknout inscenace, kteríá by vás umělecky uspokojila?
OdpovědětVymazatNebo tu hru umělecky náročná divadla prostě nemají uvádět?
pokud jde o můj osobní vkus, já bych to neuváděl. ale zajímavá inscenace by se z toho samozřejmě udělat dala (viz Nebeského vize Leara v Národním atp.)
OdpovědětVymazat