Nechci se zamotávat do vášní kolem prezidentských voleb, ale paralela je to docela nápadná. Jako hlavní adept na ředitele Národního divadla byl doporučen Jan Burian. Je to tak trochu, jako kdyby byl za příštího prezidenta zvolen Jan Fischer, kandidát všeobjímající nevýraznosti.
Národní divadlo se už léta podivně trápí; zvnějšku se přitom dá těžko posoudit, do jaké míry vlastní vinou a do jaké kvůli nekompetentním zásahům zvenčí. V každém případě je ale zřejmé, že zdejší nemastnost neslanost volá po osobnosti, která by se do věci vložila s energií a s vizí a dokázala touto začarovanou institucí alespoň trochu zatřást. Já vím – kde vzít a nekrást… ale Jan Burian? Dlouholetý šéf plzeňského divadla, které je ztělesněním nevýbojné šedi a průměrnosti?
Po dosednutí Tomáš Töpfera na vinohradský trůn se zdá, že výběr ředitelů velkých pražských scén začíná nabývat konzistentních rysů. Jde z toho tak trochu strach.
další informace o výběru ředitele ND zde
Nesouhlasím. Jan Burian má jednu výraznou vlastnost, bez níž sebeinspirovanější ředitel ND neobstojí: umí si pragmaticky dojednat politickou podporu. Tak jsou karty rozdány. Pokud dokáže prosadit a udělat reformy, s nimiž je do toho jde - a ty nejsou vůbec kosmetické, pak bude čas na to, hodnotit nějaká další kriteria. Velmi brzy se ukáže, zda jeho síly a odhodlání stačí jen na to, aby na židli ředitele usedl, nebo i na to, aby ND reformoval. Já mu - při všem co o situaci vím - držím ze všech sil palce, aby měl sílu tu funkci nepřijmout, pokud se ministerstvo nezaváže, že garantuje vizi, kterou obsahuje návrh expertního týmu, a nějaké rozumné financování ND.
OdpovědětVymazatUznávám, že v těchto záležitostech nejsem žádný expert, tady se ovšem pohybujeme na té úplně nejzákladnější rovině: pokud se do čela problematické instituce postaví někdo, o jehož vizi lze mít - eufemisticky řečeno - silné pochybnosti, na co mu pak je schopnost získávat politickou podporu a svoji vizi-nevizi prosadit? Pokud Jan Burian nějakou vizi má, logicky lze předpokládat, že to bude nejspíš cosi na způsob toho, co patnáct nebo kolik let naplňoval v Plzni. A to je po umělecké stránce ryzí průměr. Možná organizačně a politicky dobře "ošetřený", ale průměr. Představa, že přijde do Národního divadla a začne prosazovat cosi úplně jiného, se zkrátka zdá - opět eufemisticky řečeno - málo pravděpodobná.
OdpovědětVymazatZdá se mi, že uvažuješ primárně v rovině umělecké. Ale Burian není navržen na šéfa činohry, nýbrž na ředitele. O ekonomicko-správním fungování DJKT nemám potuchy, ale přinejměnším jsem neznamenal žádné navenek ventilované problémy. S kým počítá na místo šéfa činohry (etc.), resp. jaké jsou jeho představy v tomto směru se můžeme jen dohadovat. dokud nezveřejní svou koncepci.
OdpovědětVymazatMě osobně představa nějakého průměrně schopného (čímž nemyslím JB) ředitele nijak nevadí. Vždyť to není - když už jsi zavedl tu prezidentskou metaforiku - žádný "tatíček", ale jen dočasně zvolená hlava divadla. Dokonce bych řekl, že do uměleckých snah, směřování a výsledků by měl zasahovat co nejméně. Od toho má existovat Rada ND, nebo výběrová komise na uměl. šéfy. A právě proto nemůže tu funkci zastávat kdokoli: jeden by škodil svým ignoranstvím (jako někteří ministři), jiný zase ambicemi a pocitem, že tomu moc rozumí (jako zase jiní ministři).
Jakub má pravdu. Tady nejde o umění, ale o provozní model ND. A o tom má Honza Burian představu docela přesnou. Jeho úkolem bude napravit organizační věci.
OdpovědětVymazatMně se zase zdá, paní Reslová a Jakube, že uvažujete ne primárně, ale pouze v oné rovině "ekonomicko - správní". A přitom přeci nedávný příklad instalace T. Topfera do Divadla Na Vinohradech by měl být dostatečným varováním. Jaký šéf, takoví podřízení. Génius konsensu mi nahání strach.
OdpovědětVymazat1. J. Fisher a J. Burian mají společná dvě základní východiska: oba jsou uznávanými a zkušenými profesionály (statistik, ředitel vícesouborového divadla); oba projevili charakterovou nepevnost, když z kariérních důvodů vstoupili do KSČ v době, kdy odpůrci režimu byli kriminalizováni a např. Pavel Wonka byl ve vězení utýrán.
OdpovědětVymazatPro post hlavy státu je něco takového zcela diskvalifikující. Ovšem pro post ředitele ND? Nemyslím.
2. Když nastoupil O. Černý, který se ředitelem ND nikdy neměl stát, prohlásil alibisticky, že o jmenování uměleckých šéfů by on rozhodovat neměl, že tuto pravomoc nehce. Chtěl mít co nejmenší zodpovědnost.
Systémové řešení je ale právě opačné: ředitele má vybrat komise jmenovaná zřizovatelem (MK ČR), ale za šéfy má být zodpovědný tomu zřizovateli jím jmenovaný ředitel. V jeho kompetenci tedy má být i jejich jmenování a odvolávání (zodpovídá za ně), přičemž si k tomu samozřejmě může zřídit nějaké poradní orgány, rady odborníků pro hodnocení tvorby jednotlivých souborů - činohry, opery, baletu.
3. Pouze sebevrah by sde mohl ujmout funkce ředitele ND dřív, než bude řečeno jasné slovo co s bývalou Státní operou, souborem i budovou. To ředitel ND rozhodovat nemůže. Může na to ale mít názor, který by měl být po mém soudu skromný:Chete-li, budu z osazenstva zrušené SO ANGAŽOVAT TY UMĚLCE, KTERÉ ND POTŘEBUJE. Vše ostatní, budova i lidé, není starost ND.
4. Pak by konečně muselo MK ČR problém opravdu řešit, po mém soudu ve spolupráci s magistrátem města Prahy. Na rozdíl od ostatních českých krajských měst Praha nemá (a neživí) vlastní operu, což je skandální. V budově SO by měla být zřízena česká Metropolitní opera, opera města Prahy. Pro budovu jsem už před rokem navrhk název DIVADLO BRATŘÍ ŠKROUPŮ (není důvod, aby J. K. Tyl měl několik divadel a F. Škroup, spoluautor hymny a autor řady oper, ani jedno).
"Po dosednutí Tomáš Töpfera na vinohradský trůn... Jde z toho tak trochu strach."
OdpovědětVymazat1. Opakovaný omyl: Stejně jako nemá být J. Buriann šéfem činohry ND, není ani T. Töpfer uměleckým šéfem DnV, nýbrž ředitelem. O umělecké úrovni rozhodnou dramaturg Jan Vedral a režiséři, které si přizve Juraj Deák. Má to být kupř. R. Lipus, což zní slibně.
2. Apriorní odpor, který se zvednul proti T. Töpferovi hned po jeho vítězství ve výběru ředitele DnV je zatím neopodstatněný předsudek. Musel by být úplný hlupák, kdyby se snažil dělat v DnV divadlo stejného typu jako dělal v Nuslích. To by byl ten nejlepší způsob, jak své milované dítě - Fidlovačku - zardousit, připravit o publikum.
3. Na Vinohrady přešli z Nuslí pouze DVA HERCI a někteří další tam mají hostovat (Malkina). DnV, postaveno před úkol ze dne na den zvýšit návštěvnost, vzalo za titul, který se už několik let nedařilo uskutečnit v Nuslích - staré herečky - a hlediště opravdu naplnilo k prasknutí. To ovšem neznamená, že to i nadále bude divadlo jednou nohou v bulváru, (a druhou mimo návštěvnost - Vojcek), jako tomu bylo za Stropnického.
4. Dostávají-li ministři 100 dní hájení, musí divadelní ředitelé dostat alespoň dvě sezóny hájení. Změnit kurs kolosu, jakým DnV je, trvá déle než v případě scénky typu Divadla Na zábradlí (které by to potřebovalo už několik let).
Pokud, postaveno před úkol zvýšit návštěvnost, nasadilo DnV Rosmersholm, není to z dramaturgikého hlediska zdaleka volba nejpohodlnější cesty za úspěchem. Ibsenovy hry nikdy nebyly tahákem pro středostsavovské publikum, o které, jak se vyjádřil, Töpferovi jde. Viz K. Poláček: "Hostinec u kamenného stolu". A když už Ibsen, jsou tu zajisté hry vděčnější, s aktuálnějšími problémy, např. Nepřítel lidu.V každém případě jde o radikální odlišení od dramaturgie Fidlovačky, to je nepopiratelné.
OdpovědětVymazat