Do debat o tom, nakolik lze na kvalitu textu usuzovat z jeho scénického provedení, kuriózním způsobem přispělo Divadlo Letí: po každé scénické skice z cyklu 8v8 mají diváci nově možnost známkou ohodnotit představovaný text. Je to samozřejmě ošidné, ale zrovna v případě tohoto cyklu o něco spolehlivější, než bývá u inscenací běžné - coby čtenář Solerova textu Proti pokroku, jejž Letí scénicky naskicovalo naposledy, mohu dosvědčit, že se tvůrci (režie Martina Schlegelová, dramaturgie Marie Špalová) v rámci technických možností opravdu snažili především sloužit autorovi. Proti pokroku je zábavný text: skládá se ze sedmi krátkých her (skečů, scének, výstupů?), vtipných, absurdních a zpravidla nemálo krutých; něco mezi kondenzovaným Ioneskem, Pierrem-Henrim Camim, kabaretním výstupem a Televarieté.
Namátkou: cynická dívka vysvětluje těžce zraněnému muži, proč mu nezavolá záchranku; v bytě manželů se objeví tři metry vysoké jablko; učitelka předčítá dětem ve škole pohádku, která začne likvidovat všechny přítomné. Hádám, že strávit s takovouhle hrou šest nebo sedm týdnů, asi by to bylo spíš na škodu - tenhle letmo načrtnutý tvar na tři zkoušky Solerovu textu sluší. A stejně tak mu sluší i mimořádně kvalitní obsazení, které se nad ním sešlo; především potěší účast Daniely Kolářové, která ukazuje, že ani po konci PKD už nezbývají jen Vinohrady. Vrátí-li se Proti pokroku v nějaké podobě na repertoár, návštěvu lze jen doporučit!
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme