V budějovické činohře debutoval Martin Františák s vlastní dramatizací Adventu podle románu Jarmily Glazarové - tedy s tématem přesně v jeho linii velkých historických vesnických dramat, k jejímž vrcholům patřila zlínská Maryša a ostravská Její pastorkyňa.
V Adventu do jisté míry rozvíjí postupy již dříve viděné (včetně strohé, architektonicky náznakové scénografie Marka Cpina v kontrastu k několika ryze realistickým kusům nábytku), ale osobně mě to příliš netrápí: stále je na co se dívat, a v případě Adventu se navíc hraje text, který člověk věru nezná zpaměti. Františákova dramatizace je povedená, byť se jí do jisté míry nevyhne obvyklý neduh románových dramatizací: první polovina je výrazně epizodická kvůli expozici a na vysloveně soustředěnou dramatickou výstavbu dojde až po pauze. I Františákovi-inscenátorovi ta druhá polovina viditelně sedne o poznání víc, byť i v té první najdeme silná místa: třeba scénické řešení přechodu od scény žádosti o ruku ke scéně svatby je jedním z nejdůvtipněji gradovaných obrazů, jaké jsem v poslední době viděl, ale prozrazovat nebudu.
Herecky tentokrát výrazně vede dámská část souboru: nejen posmutnělá Lenka Krčková v ústřední roli Františky, ale také Věra Hlaváčková coby její kousavá, přidrzlá rivalka Rozína (v jejich společných výstupech je Advent nejsilnější), Bibiana Šimonová coby utrápená matka a především Daniela Bambasová ve vděčné vedlejší roli pámbíčkářky Vojnicové, která do toho vesnického dusna vnáší trochu kousavého humoru. S humorem mimochodem Františák vůbec nakládá velice pozoruhodným způsobem - několikrát vtipnou metaforou shodí původně dusnou realistickou scénu, a přece to nepůsobí vůbec nepatřičně.
V Budějovicích se povedla stylově čistá, místy velice silná a místy velice vtipná inscenace - přijede-li někdy do Prahy, rozhodně stojí za návštěvu. A coby předzvěst Vlčí jámy, kterou Františák chystá příští rok v Dlouhé, je vysloveně lákavá.
Více info o inscenaci zde.
P.S.: na přebírání textů z programů jiných divadel není samo sebou nic špatného a u medailonků režisérů to platí dvojnásob, ale oznamovat budějovickému divákovi, že "inscenaci Františákovy původní hry Doma v podání karolinského souboru mohli vidět i diváci Slováckého divadla", je možná přece jen zbytečné.
V Adventu do jisté míry rozvíjí postupy již dříve viděné (včetně strohé, architektonicky náznakové scénografie Marka Cpina v kontrastu k několika ryze realistickým kusům nábytku), ale osobně mě to příliš netrápí: stále je na co se dívat, a v případě Adventu se navíc hraje text, který člověk věru nezná zpaměti. Františákova dramatizace je povedená, byť se jí do jisté míry nevyhne obvyklý neduh románových dramatizací: první polovina je výrazně epizodická kvůli expozici a na vysloveně soustředěnou dramatickou výstavbu dojde až po pauze. I Františákovi-inscenátorovi ta druhá polovina viditelně sedne o poznání víc, byť i v té první najdeme silná místa: třeba scénické řešení přechodu od scény žádosti o ruku ke scéně svatby je jedním z nejdůvtipněji gradovaných obrazů, jaké jsem v poslední době viděl, ale prozrazovat nebudu.
Herecky tentokrát výrazně vede dámská část souboru: nejen posmutnělá Lenka Krčková v ústřední roli Františky, ale také Věra Hlaváčková coby její kousavá, přidrzlá rivalka Rozína (v jejich společných výstupech je Advent nejsilnější), Bibiana Šimonová coby utrápená matka a především Daniela Bambasová ve vděčné vedlejší roli pámbíčkářky Vojnicové, která do toho vesnického dusna vnáší trochu kousavého humoru. S humorem mimochodem Františák vůbec nakládá velice pozoruhodným způsobem - několikrát vtipnou metaforou shodí původně dusnou realistickou scénu, a přece to nepůsobí vůbec nepatřičně.
V Budějovicích se povedla stylově čistá, místy velice silná a místy velice vtipná inscenace - přijede-li někdy do Prahy, rozhodně stojí za návštěvu. A coby předzvěst Vlčí jámy, kterou Františák chystá příští rok v Dlouhé, je vysloveně lákavá.
Více info o inscenaci zde.
P.S.: na přebírání textů z programů jiných divadel není samo sebou nic špatného a u medailonků režisérů to platí dvojnásob, ale oznamovat budějovickému divákovi, že "inscenaci Františákovy původní hry Doma v podání karolinského souboru mohli vidět i diváci Slováckého divadla", je možná přece jen zbytečné.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme