Všelikému moralizování se sice dnes daří výtečně (jako ostatně asi vždycky), moralita jako žánr však na růžích ustláno rozhodně nemá. Rozhodnutí Petra Zelenky napsat moralitu se vším všudy je tak svým způsobem docela odvážné. Jiná věc, zda taková odvaha musí vést k divadlu, které bude ke koukání a sdělí cosi zásadního.
Úspěšná manažerka Věra názorně předvede všechny obligátní nectnosti cynické, zhrublé, citově vyprahlé ženy, jakéhosi obludného ztělesnění všeho kapitalistického zla. Je to nadsazené, přepjaté a schematické (jak už to tak v žánru morality bývá), jenže Zelenka takto pojaté hře podrazí nohy tím, že ji režíruje téměř jako „realistický“ kousek ze života. A Věra Hlaváčková v hlavní roli mu přizvukuje v tom, že přidává všechna obligátní pseudorealistická klišé, která se při „ztvárňování“ postav tohoto typu sluší předvést. Představení jakž takž drží nad vodou jedině Zelenkova tradiční schopnost vymyslet vtipné hlášky i situace - a hlavně téměř „nečesky“ razantní, neužvaněné a dobře vypointované dialogy.
Podstatně zajímavější to začne být ve druhé půlce, když Věra nezadržitelně klesá až na úplné dno. Zde se inscenace konečně odpoutává od rádoby realistického vyprávění a nabývá stále grotesknější, absurdnější a v závěru velmi přízračné rysy. Hlaváčkové zas viditelně svědčí přesný opak, že zde konečně může uplatnit své – navzdory karikující nadsázce – v podstatě tradiční psychologizující herectví. Začíná totiž rozehrávat vnitřní rozlomenost ubíjené a ponižované hrdinky: Věra chápe zoufalství a beznaděj svého postavení, nedokáže se však zbavit dávné arogance, cynismu a pocitu nadřazenosti.
Druhá půlka je sice nesrovnatelně silnější než to, co bylo k vidění před přestávkou, nic to však nemění na tom, že Job Interviews jsou inscenace vnitřně hodně nesourodá. A že v urputné snaze odsoudit společnost orientovanou na úspěch, peníze a výkon nedojdou dál, než k zopakování obvyklých levičáckých klišé. I když se to Zelenka snaží ze všech sil popřít, je zřejmé, že zůstává podstatně lepším vypravěčem příběhů než moralistou.
Více informací o inscenaci zde
Recenze vyjde ve Světě a divadle 5/2014
Podstatně zajímavější to začne být ve druhé půlce, když Věra nezadržitelně klesá až na úplné dno. Zde se inscenace konečně odpoutává od rádoby realistického vyprávění a nabývá stále grotesknější, absurdnější a v závěru velmi přízračné rysy. Hlaváčkové zas viditelně svědčí přesný opak, že zde konečně může uplatnit své – navzdory karikující nadsázce – v podstatě tradiční psychologizující herectví. Začíná totiž rozehrávat vnitřní rozlomenost ubíjené a ponižované hrdinky: Věra chápe zoufalství a beznaděj svého postavení, nedokáže se však zbavit dávné arogance, cynismu a pocitu nadřazenosti.
Druhá půlka je sice nesrovnatelně silnější než to, co bylo k vidění před přestávkou, nic to však nemění na tom, že Job Interviews jsou inscenace vnitřně hodně nesourodá. A že v urputné snaze odsoudit společnost orientovanou na úspěch, peníze a výkon nedojdou dál, než k zopakování obvyklých levičáckých klišé. I když se to Zelenka snaží ze všech sil popřít, je zřejmé, že zůstává podstatně lepším vypravěčem příběhů než moralistou.
Více informací o inscenaci zde
Recenze vyjde ve Světě a divadle 5/2014
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme