Jak pseudobaladický text Davida Jařaba (z kterého se člověk nedozví o moc víc, než že válka je zlá a ničí lidské životy), kafkovská scéna Andreje Ďuríka, vypjatě melodramatická režie Štěpána Pácla bez náznaku odlehčení nebo alespoň věcnosti a osudově ponurý jazz Jakuba Kudláče, tak přepjaté herecké výkony. Tedy s čestnou výjimkou Anny Cónové a Terezy Richtrové. Za to Tomáš Jirman, který se pokládá ne do každého slova, ale snad rovnou slabiky, hraje na hranici sebeparodie.
No co, někdy se prostě vinou nejrůznějších okolností nezadaří. Zdá se ovšem, že to zrovna není případ Páclovy režie. Ta totiž působí naprosto důsledným a dotaženým dojmem, režisér přesně ví, co dělá. Což mi nakonec na inscenaci přijde nejvíc líto.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme