Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové - díl 1. (pondělí 20.6.)

Večer Matiji Solce

První den na festivalu, hanebně pozdní příjezd, a hned frontální náraz do eruptivního a neutahatelného Matiji Solce. Jako předkrm papírové divadlo pana Solce staršího, pak „řádná“ inscenace Kár, studentské představení The Bottles (na kterém se Matija podílel jako „umělecký dohled“ a hudebník) a nedlouho před půlnocí začal koncert jeho kapely Fekete Seretlek. Uf.

Brane Solce nabídl pod hlavičkou Teatro Papelito one man show Strigalica , v níž předvedl,jak rozmanitými způsoby se dá oživit a rozhýbat obyčejný papír; sympatická, leč ne úplně strhující mateřinka, akorát tak na půl hodinky. Poté jsme se z drakovského klubu přemístili naproti do Studia, kde čekala kapela Fekete Seretlek s frontmanem ležícím na márách a rozjela zhruba hodinovou divadelně hudební show Kár (repass) na motivy Anny Kareniny. Byl to zvláštní zážitek: spousta nápadů, hezké svícení „zevnitř“, spousta chytlavé a dobře zahrané hudby, ohníčky, kouř. Po velkém stole (a zároveň katafalku) kroužil elektrický vláček, po scéně zase vysokozdvižý vozík s hostujícím Janem Medunou, hudba se rafinovaně proplétala s čtenými, hranými i loutkovými pasážemi, došlo dokonce i na rytmizovanou scénu jako od Adámka (však v ní také hrál prim Pavol Smolárik) a tak dál, ve stále zběsilejším tempu, ani se to nedalo všechno zapamatovat. Potíž je v tom, že se to celé nijak zvlášť neskládalo dohromady, a také odkazy na Annu Kareninu vyznívaly jako vcelku zbytný ornament. Nicméně, pokud jste se smířili s tím, že Kár je především souhrn výborně provedených jednotlivostí, byla to podívaná velmi zábavná a veskrze sympatická. Důrazný dramaturg nebo nějaký „dohled“ zvnějšku by ovšem asi byl celé věci výrazně ku prospěchu.

Že hlavní síla Matiji Solce spočívá spíš v osobním vyzařování a chrlení nápadů než ve tvorbě ucelených inscenací dokázalo i následující představení. Mezinárodní skupina studentů předvedla v hudební a přiznaně scénkovité hospodské taškařici The Bottles cosi trochu podobného jako Kár. Také oni trochu nesouřadně, ale a s velkou energií muzicírovali a po loutkářsku si hráli s všelikými objekty, jen to bylo ve všech ohledech o poznání méně suverénní (a méně nápadité) než v případě inscenace jejich supervizora. Na závěr francouzská studentka v žertovném monologu vyčetla českému publiku, že se u nás moc chlastá, a české publikum bylo polichoceno, protože si z toho vzalo hlavně to, že v pití piva jsme my Češi prostě jedničky.

A pak už jen koncert osvědčených Fekete Seretlek a cesta do hotelu kolem hudebních stanů v Žižkových sadech s odposlechnutým dialogem místních teenagerů: „Tam nejdu, hraje hovna“ … „No tak úplný hovna zas nehraje“ … „Hraje hovna, který nemám rád“. Týkalo se to výkonu jednohu z dýdžejů, ale pro kritika je takový přímočarý přístup inspirativní, zkusím to příště nějak zapracovat.
 
P.S. Přidal bych i link na The Bottles, jenže ti o půlnoci ze stránek Draku zmizeli a nepodařilo se mi je z webových sítí vylovit. Případnou výpomoc vítám.