O Martyriu právě píši recenzi do Divadelních novin, takže jen v několika základních bodech, abych se moc neopakoval:
- je sympatické, že se Depresivní děti pustily do vážné inscenace a vážného tématu bez ochranné zdi ironického odstupu a všelikých zlehčujících legrácek
- trochu skřípaly pokusy naroubovat na sebe (a na ústřední téma utrpení) celou řadu motivů: úvahy o uchopení utrpení popkulturou, apokryfní psychologizace světecké legendy, poněkud mravokárné vymezování se vůči pornografii a nepřiznanému vzrušení z násilí – to vše ještě navíc doplněno pokusem trochu diváky potrápit, donutit je, aby si i oni užili trochu nepohodlí nebo se přinejmenším museli nepříjemně rozhodovat
- obvyklou výtkou na adresu Depresivních dětí je, že dobře vymyšlený koncept postrádá přesvědčivé divadelní zpracování. V tomto případě je to spíš naopak: po divadelní stránce bylo Martyrium pozoruhodné, s řadou silných obrazů a velmi solidním, disciplinovaným herectvím
- jsem opravdu rád, že jsem Martyrium viděl, vzdor výhradám to není představení, které by bylo možné znuděně odškrtnout jako další z dlouhé série vcelku zapomenutelných divadelních večerů
Více informací o inscenaci zde
Recenze vyšla v Divadelních novinách 13/2016 (k přečtení zde)
foto (z generálky) Michaela Škvrňáková
- je sympatické, že se Depresivní děti pustily do vážné inscenace a vážného tématu bez ochranné zdi ironického odstupu a všelikých zlehčujících legrácek
- trochu skřípaly pokusy naroubovat na sebe (a na ústřední téma utrpení) celou řadu motivů: úvahy o uchopení utrpení popkulturou, apokryfní psychologizace světecké legendy, poněkud mravokárné vymezování se vůči pornografii a nepřiznanému vzrušení z násilí – to vše ještě navíc doplněno pokusem trochu diváky potrápit, donutit je, aby si i oni užili trochu nepohodlí nebo se přinejmenším museli nepříjemně rozhodovat
- obvyklou výtkou na adresu Depresivních dětí je, že dobře vymyšlený koncept postrádá přesvědčivé divadelní zpracování. V tomto případě je to spíš naopak: po divadelní stránce bylo Martyrium pozoruhodné, s řadou silných obrazů a velmi solidním, disciplinovaným herectvím
- jsem opravdu rád, že jsem Martyrium viděl, vzdor výhradám to není představení, které by bylo možné znuděně odškrtnout jako další z dlouhé série vcelku zapomenutelných divadelních večerů
Více informací o inscenaci zde
Recenze vyšla v Divadelních novinách 13/2016 (k přečtení zde)
foto (z generálky) Michaela Škvrňáková
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme