Finský kůň (Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Anna Karenina (Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Finský kůň
Finská dramatika se na českých jevištích neobjevuje příliš často, což je soudě podle české premiéry hry Finský kůň, jejíž autorkou je Sirkku Peltola, škoda. Drsná komedie v lecčems připomene starší díla Martina McDonagha: odehrává se v zapadákově, její „hrdinové“ žijí na okraji společnosti a jsou plní předsudků a všemožných neuróz, v dobře vystavěných dialozích se nejde pro sprosté slovo daleko, lehce morbidní zápletka se točí kolem prodeje koní sicilským mafiánům na maso.
Třígenerační rodina Kotalových přežívá v jednom rozpadajícím se domě, obklopuje ji spousta starého harampádí (hyperrealistická scéna Petra B. Nováka) i nepochopení dalších členů rodiny. Vedle obligátního sledování nefunkčních rodinných vazeb a mezilidských vztahů se autorka pouští do kritiky přehnané byrokratizace dnešní doby. Na všechno je potřeba aspoň tucet formulářů, což ještě zvyšuje frustraci postav a jejich pocit nepochopení okolního světa.
Charaktery (i vizáž) jednotlivých postav jsou groteskně zveličené, hercům tahle poloha sedí. Ať už je to outsider Lassi žijící ze zemědělských dotací EU (Jiří Zapletal), jeho životem strhaná exmanželka Aili (Martina Nováková), Ailina cynická matka (vynikající Lenka Loubalová), Lassiho neurotická a přehnaně citlivá přítelkyně Mervi (Kamila Sedlárová) nebo pubertálně vzdorovitá i tápající dcera Jaana (Anna Peřinová).
V inscenaci Petra Štindla převládají spíše komické a ironické podtóny, ale místy se do ní prolamují i pocity osamění paradoxně prožívané v obklopení vlastní rodinou, jejíž pozornosti je zde nemožné uniknout.
Anna Karenina
Klicperovo divadlo si nechalo pořídit zcela novou dramatizaci Anny Kareniny od dramatika a režiséra Martina Františáka. Moderní interpretace opouští půdu carského Ruska a myšlenkově i esteticky se přibližuje dnešku. Režisér Jan Holec buduje vizuálně silné obrazy, v nichž se ale neztrácí ústřední příběh velké a zničující lásky. Do centra pozornosti se v hradecké inscenaci dostává společnost a její pokrytecká pravidla. Snobské prostředí, které se nejvíce projeví při scéně plesu, dusí možnost svobodného jednání. Každý se dívá především na to, jak jeho chování působí na ostatní, zda je s ním vnitřně ztotožněn už tak důležité není.
Připsaným průvodcem dějem je postava nazvaná v programu Troll, která má v podání Jana Sklenáře ambivalentní vyznění. Chvíli působí směšně jako pimprlový čertík, jindy je to temný pokušitel. Ukrývá v sobě zvrácenost, ale může představovat také Anniny skrývané touhy. Neuchopitelnost této postavy je nejspíš záměrná, záleží na divákovi, jak si ji interpretuje.
Sára Venclovská si s titulní rolí poradila skvěle. Dokázala uvěřitelně ztvárnit přechod od sebevědomé a okouzlující společnice až po uzlíček nervů se závislostí na morfiu. Jiří Zapletal je jako Karenin zásadovým mužem, u něhož ovšem pod společenskou maskou tušíme nebezpečně prudkou povahu. Kryštof Bartoš dobře zdůraznil Vronského bezprostřednost a dravou energii mládí, temnější stránky postavy mu ale unikají. Outsidera Levina přesně zahrál Miroslav Zavičár, který se ale trochu dostává do herecké škatulky – podobných rolí už ztvárnil několik.
Dynamické inscenaci lze vytknout nadužívání mikrofonů, také odkazy na Pussy Riot jsou zbytečné. Jistě, Anna Karenina i ruská skupina bojují svým způsobem proti patriarchální společnosti a omezování svobody, přesto tyhle reminiscence působí příliš vykonstruovaně.
Třígenerační rodina Kotalových přežívá v jednom rozpadajícím se domě, obklopuje ji spousta starého harampádí (hyperrealistická scéna Petra B. Nováka) i nepochopení dalších členů rodiny. Vedle obligátního sledování nefunkčních rodinných vazeb a mezilidských vztahů se autorka pouští do kritiky přehnané byrokratizace dnešní doby. Na všechno je potřeba aspoň tucet formulářů, což ještě zvyšuje frustraci postav a jejich pocit nepochopení okolního světa.
Charaktery (i vizáž) jednotlivých postav jsou groteskně zveličené, hercům tahle poloha sedí. Ať už je to outsider Lassi žijící ze zemědělských dotací EU (Jiří Zapletal), jeho životem strhaná exmanželka Aili (Martina Nováková), Ailina cynická matka (vynikající Lenka Loubalová), Lassiho neurotická a přehnaně citlivá přítelkyně Mervi (Kamila Sedlárová) nebo pubertálně vzdorovitá i tápající dcera Jaana (Anna Peřinová).
V inscenaci Petra Štindla převládají spíše komické a ironické podtóny, ale místy se do ní prolamují i pocity osamění paradoxně prožívané v obklopení vlastní rodinou, jejíž pozornosti je zde nemožné uniknout.
Anna Karenina
Klicperovo divadlo si nechalo pořídit zcela novou dramatizaci Anny Kareniny od dramatika a režiséra Martina Františáka. Moderní interpretace opouští půdu carského Ruska a myšlenkově i esteticky se přibližuje dnešku. Režisér Jan Holec buduje vizuálně silné obrazy, v nichž se ale neztrácí ústřední příběh velké a zničující lásky. Do centra pozornosti se v hradecké inscenaci dostává společnost a její pokrytecká pravidla. Snobské prostředí, které se nejvíce projeví při scéně plesu, dusí možnost svobodného jednání. Každý se dívá především na to, jak jeho chování působí na ostatní, zda je s ním vnitřně ztotožněn už tak důležité není.
Připsaným průvodcem dějem je postava nazvaná v programu Troll, která má v podání Jana Sklenáře ambivalentní vyznění. Chvíli působí směšně jako pimprlový čertík, jindy je to temný pokušitel. Ukrývá v sobě zvrácenost, ale může představovat také Anniny skrývané touhy. Neuchopitelnost této postavy je nejspíš záměrná, záleží na divákovi, jak si ji interpretuje.
Sára Venclovská si s titulní rolí poradila skvěle. Dokázala uvěřitelně ztvárnit přechod od sebevědomé a okouzlující společnice až po uzlíček nervů se závislostí na morfiu. Jiří Zapletal je jako Karenin zásadovým mužem, u něhož ovšem pod společenskou maskou tušíme nebezpečně prudkou povahu. Kryštof Bartoš dobře zdůraznil Vronského bezprostřednost a dravou energii mládí, temnější stránky postavy mu ale unikají. Outsidera Levina přesně zahrál Miroslav Zavičár, který se ale trochu dostává do herecké škatulky – podobných rolí už ztvárnil několik.
Dynamické inscenaci lze vytknout nadužívání mikrofonů, také odkazy na Pussy Riot jsou zbytečné. Jistě, Anna Karenina i ruská skupina bojují svým způsobem proti patriarchální společnosti a omezování svobody, přesto tyhle reminiscence působí příliš vykonstruovaně.
LUKÁŠ DUBSKÝ
festivalové stránky zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme