S tak bezuzdným nadšením jako kolega Zahálka jsem sice z pražského hostování Posledního triku Georgese Mélièse neodcházel, ale příjemný divadelní zážitek to skutečně byl. Nemám nejmenších pochyb o tom, jak je těžké přijít s inscenací, která dokáže evokovat naivní a zároveň trochu poťouchlé nadšení, kterým dokážou sto let staré filmečky G.M. zaujmout i dnes. A vyhnout se přitom podbízivé roztomilosti. Nebo předvádět průhledně jednoduchoučké triky tak, aby neztratily své kouzlo - přestože nitky, na kterých se předměty zázračně vznášejí, celou dobu dobře vidíme. A už vůbec není lehké pohrávat si s tématem smrti tak, aby to dětem nepřišlo děsivé a dospělým hloupé. A aby se ze závěrečného vítězství nad kostlivci nestal kýč. To všechno se Jiřímu Havelkovi velmi slušně povedlo a zaslouží si plný respekt.
A vlastně jedna příjemná věc. Na obou představeních Draku v La Fabrice bylo narváno; v hojném počtu se dostavili jak divadelníci, tak i úplně obyčejní diváci (mohu-li to tedy posoudit) se svými ratolestmi. Bez velké kampaně i bez mediální podpory, nejspíš na základě úplně obyčejné šuškandy. Je hezké si občas ověřit, že často zpochybňovaný slogan „dobré zboží se chválí samo“ pořád zabírá, i když může na první pohled vypadat stejně naivně jako ty Mélièsovy kouzelnické filmové triky.
Recenze vyjde v SADu
Více informací o inscenaci zde
Recenze vyjde v SADu
Více informací o inscenaci zde
V tomhle případě to platí též v mutaci "dobré zboží chválí Malíková se Zahálkou" :-)
OdpovědětVymazatDRAK má v Praze vždycky narváno, ať hraje kdykoliv kdekoliv cokoliv :-)
OdpovědětVymazat