Švejda: Divadlo! (Divadlo Minor)

Po hravě edukativní Demokracii (2014) se Braňo Holiček v podobném duchu v Divadle!, premiérovaném 18, září, věnuje divadlu samotnému. V jeho prvé polovině předvádí, jak vzniká - se všemi obligátními těžkostmi - divadelní inscenace, ve druhé pak tuto inscenaci (inspirovanou hrou Arnošta Goldflama O klukovi, který neuměl zlobit) nechává "postavy" prvé poloviny zahrát. Oproti Demokracii je ovšem Divadlo! notně problematickým útvarem.
Tak jako by mělo být jednou z premis inscenací pro děti "nebudeme používat ironii", stejně tak by měli mít tvůrci na paměti, že parafrázovat či parodovat je v tomto typu divadla velice velice ošidné. Neboť by si měli být jisti, že to, co parafrázují či parodují, dětští diváci dobře znají a že jsou to tedy schopni dekódovat. Divadlo! je přitom na parafrázi a parodii do značné míry postavené. V prvé polovině se - místo aby se srozumitelně (byť třeba v hravé formě) představily zákonitosti divadelního provozu - jen zesměšňují (parodují) různé jevy (či klišé) s divadlem spojené: přepjatá emocionalita, zmatené průběh(y) zkoušek, všelijaké divadelnické typy (hysterický režisér, herec - "nestíhač") apod... Opravdu jsou děti od osmi let výš (pro které je inscenace určena) schopni pochytit, o co jde? Čeho se to týká a co to znamená? Ve druhé polovině pak Holiček, vycházeje z náznaků nabídnutých v prvé části, předváděnou inscenaci zahraje tu ve stylu tradičního japonského divadla, tu čechovovského echt-psychologismu, tu - sic! - v poetice Jiřího Adámka... ?????
Už Jakub Škorpil v případě Holičkovy prvé spolupráce s Minorem, Naší rodiny (2013), napsal, že si dětští diváci (též 8+) užijí jen část toho, co jejich rodiče, že inscenace je poměrně složitá a rafinovaná. V Divadle!, řekl bych, režisér a scénárista v jednom sestavil útvar, který si s dětským divákem hlavu už snad ani neláme. (A to neustálé ošmatávání herce - děvkaře herecké novicky bych snad přímo zakázal.)