Švejda: PAŠIJE / Fragmenty (Venuše ve Švehlovce)

Inscenace PAŠIJE / Fragmenty Jakuba Čermáka vznikla pro festival sociálního umění Případ pro sociálku a jejími protagonisty jsou dva HIV pozitivní lidé; z čehož snadno usoudíme, že má i svůj nezanedbatelný mimoumělecký aspekt. Dovolím si ale věnovat se pouze jeho umělecké - divadelní stránce.

foto Michaela Škvrňáková

Čermák vypráví primárně pašijový příběh o posledních dnech Ježíše Krista, a to ve dvojí rovině - jednak prostřednictvím mluveného vyprávění uvedenými protagonisty, kteří jsou skryti za plátnem, a jednak prostřednitvím de facto animovaného filmu, promítaného na zmíněné plátno, které toto vyprávění doprovází: na plátně je jako podklad da Vinciho Poslední večeře Páně, na níž se "provádějí" různé úkony: prostírání talířů, rozdávání jídla apod. Divadlo je to vlastně dosti "dietní", divák povětšinou pouze hledí na plátno - mezi mluveným a viděným (které není pouhou ilustrací mluveného) to ale zajímavě vazbí a asociace, o čem se vlastně hraje, jaké je téma inscenace, jsou ponechány na divákově aktivitě.
Podobně to funguje, do jisté chvíle, i tehdy, kdy do tohoto vyprávění začne vstupovat "dokumentární" pásmo - a to vyprávění protagonistů o sobě samých (kdy se nakazili, od koho, jak na to reagovali apod.). Pokud by Čermák ponechal tuto rovinu po celou dobu inscenace bez přímého vztahu k pašijovému příběhu, efekt by byl obdobný jako v prvém případě: aktivita by byla převážně na straně diváků, "intepretační pole" by bylo široké - a bylo by to mnohem zajímavější než v případě, který nakonec režisér volí: protagonistů se začne vyptávat, jak vidí svůj "příběh" v intencích toho Ježíšova...
Čermák životní příběhy protagonistů de facto "heroizuje"; připodobňuje je k osudu Ježíšovu. Lze za tím (pochopitelně) vidět režisérův prostý lidský soucit, z hlediska divadelního se ale inscenace od jisté chvíle stává pouhou ilustrací - a přestává být dráždivá.