Špinarovy
Tři sestry jako by cele, ve všech složkách, byly posunuty nepatřičně mimo gros Čechovovy poetiky. Počínajíce hudbou Jakuba Kudláče: moderně, až hororově pulsující a společensky "šumivé". Pokračujíce přes scénu Andreje Ďuríka: s režisérovou oblíbenou výstavní galerií (za průhlednou stěnou), tentokrát s rámy bez obrazů, která ovšem prostředí hry asociuje jen velmi velmi volně. Přes kostýmy Evy Jiříkovské: především s podivně lokalizovanými uniformami vojáků. A končíce třebas herectvím: zbytečně halasným a jednorozměrně komickým, které - pardon - psychologii postav odkrývá jen dosti omezeně.
 |
| foto Martin Špedla |
Špinarův svět Čechovovy hry je spíše světem kteréhosi francouzského společenského románu. A pakliže už se "Čechov" prosadí (jako třeba při závěrečném loučení Máši s Veršininem), tak, zdá se mi, spíš inscenačním nápadům navzdory.
Troufl bych si říct: přebírat takhle narychlo po někom jiném (Štěpánu Páclovi) režii Čechovovy hry, nebyl od vedení činohry ND příliš dobrý nápad.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme