Dubský: Festival Regiony (úterý 27.6.)

Divadlo P. O. Hviezdoslava Bratislava: Generácia Z – Krása nevídaná

Kazaliště Marina Držića Dubrovník: Hamlet – záznam zločinů jedné monarchie

Krása nevídaná

K autorským inscenacím zabývajícím se v současnosti módními tématy přistupuji dost obezřetně, není tak neobvyklé, že se tvůrci nechají unést a agitace zatlačí do pozadí divadelní kvality. Podobné obavy jsem měl i z bratislavské inscenace, naštěstí se ukázaly jako liché.

Generácia Z je třídílný projekt cílící na mladé diváky a Krása nevídaná je jeho druhým dílem. Zabývá se především problémy, které dnes musí řešit dospívající dívky či mladé ženy. Režisérka Zuzana Fialová kombinuje vážný tón s ironií a nadhledem, což se ukazuje jako ideální cesta ke sdělnosti. Jádro inscenace tvoří tři prolínající se monology, které sugestivně líčí zkušenosti s domácím násilím, sexuálním zneužíváním či odmítáním vlastního těla. Kontrapunkt k depresivně vyznívajícím zpovědím tvoří třeba rapový výstup vysmívající se násilníkům nebo stand-up plný těch nejstereotypnějších vtipů o ženách, podaných ovšem herecky tak dobře, že se člověk neubrání smíchu na místech, kde by to sám nečekal.

Na tom, že inscenace jako celek moc dobře vychází, má hlavní zásluhu trojice Mária Schumerová, Annamária Janeková a Romana Ondrejkovičová. Netuším, nakolik se v autorském díle objevují i jejich osobní zkušenosti a nakolik se jedná jen o kvalitně odvedenou rešeršní práci, ale herečky dokáží téma podat s naléhavostí, současnou řečí. Nejvíc potěší, že se jim téměř úplně daří vyhýbat se klišé s tématem spojených. Nejpříjemnější překvapení letošních Regionů.



Hamlet – záznam zločinů jedné monarchie

Nevím, možná to může být jistou únavou na konci divadelní sezony, ale při sledování chorvatské variace na Hamleta se mi už potřetí na hradeckém festivalu stalo, že jsem se snažil pozorně sledovat moderní interpretaci klasického textu, ale přesto se mi nepodařilo rozklíčovat, co se nám vlastně tvůrci snaží sdělit a proč pojali inscenaci právě takto.

Režisérka Livija Pandur a dramaturg Tibor Hrs Pandur sestavili scénář - kromě samotného Shakespearova Hamleta - především na základě adaptace této hry od Bernarda-Marii Koltèse, ale objevují se tu i úryvky z děl dalších autorů (John Updike či Karel Marx). Zalidněná alžbětinská tragédie je redukována na souboj dvou párů – Hamleta s Ofélií a Claudia s Gertrudou. Znalci Hamleta se nejspíš mohou bavit tím, že budou sledovat, jakým způsobem byly jednotlivé scény přeskupeny, které repliky přebírá jiná postava a jak se mění vyznění některých situací. Redukcí postav se ovšem ztrácí mnohé motivace, jednání aktérů tak působí podivně nahodilým dojmem. Ono tedy i použité prostředky v sobě mají dost eklektičnosti, nechybí igelit, mikrofony, projekce, nahota, úplně bizarně pak působí čištění makrel (nebo co to bylo za ryby). Pokud by to vše mělo děj ironizovat, nic proti, ale inscenace se bere dost vážně.

U hereckých výkonů se nejspíš projevuje balkánský temperament: inscenace je plná exprese. Což se snese u Hamleta či Ofélie, kontraproduktivní mi to ale přijde u postavy Claudia, jehož výstupy obdařil Zdeslav Čotić takovou dávkou hysterie, že pak působí dost zvláštně, když se začne hovořit o Hamletově šílenství. Najdou se tu i působivě inscenované momenty, třeba smrt Ofélie, jsou to ale spíš jednotlivosti, které nemastné vyznění celku nemají šanci příliš vylepšit.

LUKÁŠ DUBSKÝ

festivalový program zde
foto: festivalový web