Alfa Plzeň: Odysseus
Kazalište Marina Držića Dubrovník: Hamlet - záznam zločinů jedné monarchie
Johan & Petr Vydarený: Kytice vol. 2
Odysseus
No vida. Stačí si postěžovat a náprava přijde obratem. Včera jsem si postesknul, že jsem zatím nenarazil na nějaké příjemné překvapení v „dětské sekci“ - a hned první představení, které jsem po dotyčném postesknutí viděl, nabídlo přesně to, po čem jsem volal. Divadlo Alfa zahrálo ve stanu před Drakem svou variaci na Odysseu a dokázalo potěšit jak děti, tak nás dospělé.
Tři herci (doprovázení hudebníkem, který se do akcí nezapojoval) hráli na střídačku sami i s loutkami, přesněji řečeno s obyčejnými špalíky, na kterých byl jednoduchou kresbou naznačen obličej. Bylo to napůl veselé a napůl hrozivé, nechyběla osudovost (mořeplavci se po každé dobrodružné zastávce spočítali a zjistili, že jich je o jednoho nebo dva méně) a na závěr přišlo explicitní poučení, ke kterému veškeré předchozí dění nenápadně a nenásilně směřovalo. Formulované bylo důrazně a srozumitelně, tak aby jej pobraly i děti, k žádné banalitě však nesklouzlo: smyslem Odysseovy cesty bylo to, aby se proslulý chytrák zamyslel sám nad sebou a zbavil se pýchy. A mezitím spousta hezkých nápadů s loutkami i skládacími objekty, podpořených samozřejmou, nepovýšenou a neironizující interakcí s dětmi v publiku. Vždycky mi udělá radost, když narazím na divadlo, které dokáže (nejen) děti oslovit bez protivné roztomilosti a své sdělení předává bez protivné didaktičnosti.
Hamlet - záznam zločinů jedné monarchie
Úterý bylo dnem variací klasických předloh. Po Odyssee přišla večer v Klicperáku řada na Hamleta. A jak se tak čas zvolna šinul kupředu, vyvstávala celá řada otázek, u kterých jsem se stále menší nadějí očekával, že je snad zbytek představení nějakým způsobem zodpoví. Nebo že třeba bude alespoň něco naznačeno. Marně.
Známé monology a situace vytržené z kontextu, zařazené napřeskáčku a často odehrané jinými postavami než Shakespeara. Proč? Těhotná královna Gertruda. Proč? Výroky, které jako kdyby do Hamleta doputovaly z úplně jiné opery („Vrahem je stát“). Proč? Projekce atomového výbuchu na závěr. Proč? Projekce dobových záběrů jakýchsi nejspíš druhoválečných vojáků. Proč? Igelitová oponka, která se bez zjevného opodstatnění každou chvíli zatahovala a roztahovala. Proč? Dlouhý déšť v pozadí scény. Proč? Odhalení násilnického naturelu Hamleta staršího. Proč? Ofélie, která se bez zjevného důvodu opakovaně svlékala do půl těla. Proč, proč, proč?
Celé to tak trochu připomínalo svéráznou variaci cargo efektu: zkusíme shromáždit co nejvíc atributů, které se svou vnější podobou zdají být spojeny s moderním divadlem, a budeme doufat, že se ono moderní divadlo jakýmsi magickým řízením dostaví. Je mi líto, nedostavilo.
Kytice vol. 2
A do třetice klasika, tentokrát domácí. Plzeňské trio z centra Johan (tj. z okruhu Moving Station, pokud se správně orientuji) se pustilo do balad Karla Jaromíra Erbena. Naštěstí nedošlo na přímočarou parodii po vzoru Semaforu (a pak nekonečné řady dalších), výsledkem byl spíš docela zábavný a svižný stand‑up, který si ironicky pohrával s hororovými motivy.
Jen tu a tam se objevila náležitě pokroucená demonstrace některého ze známých příběhů: hezká byla třeba domluva zombíků, kteří plánují akci známou ze Svatebních košil. Nic dechberoucího, ale na závěr dne (a jako napravení chuti po nešťastném Hamletovi) to byla ve stanu před Drakem další docela fajn hodinka.
festivalový program zde
o druhé polovině festivalu budu mluvit v Mozaice ČRO v pondělí 3. července
foto: festivalový web
Tři herci (doprovázení hudebníkem, který se do akcí nezapojoval) hráli na střídačku sami i s loutkami, přesněji řečeno s obyčejnými špalíky, na kterých byl jednoduchou kresbou naznačen obličej. Bylo to napůl veselé a napůl hrozivé, nechyběla osudovost (mořeplavci se po každé dobrodružné zastávce spočítali a zjistili, že jich je o jednoho nebo dva méně) a na závěr přišlo explicitní poučení, ke kterému veškeré předchozí dění nenápadně a nenásilně směřovalo. Formulované bylo důrazně a srozumitelně, tak aby jej pobraly i děti, k žádné banalitě však nesklouzlo: smyslem Odysseovy cesty bylo to, aby se proslulý chytrák zamyslel sám nad sebou a zbavil se pýchy. A mezitím spousta hezkých nápadů s loutkami i skládacími objekty, podpořených samozřejmou, nepovýšenou a neironizující interakcí s dětmi v publiku. Vždycky mi udělá radost, když narazím na divadlo, které dokáže (nejen) děti oslovit bez protivné roztomilosti a své sdělení předává bez protivné didaktičnosti.
Hamlet - záznam zločinů jedné monarchie
Úterý bylo dnem variací klasických předloh. Po Odyssee přišla večer v Klicperáku řada na Hamleta. A jak se tak čas zvolna šinul kupředu, vyvstávala celá řada otázek, u kterých jsem se stále menší nadějí očekával, že je snad zbytek představení nějakým způsobem zodpoví. Nebo že třeba bude alespoň něco naznačeno. Marně.
Známé monology a situace vytržené z kontextu, zařazené napřeskáčku a často odehrané jinými postavami než Shakespeara. Proč? Těhotná královna Gertruda. Proč? Výroky, které jako kdyby do Hamleta doputovaly z úplně jiné opery („Vrahem je stát“). Proč? Projekce atomového výbuchu na závěr. Proč? Projekce dobových záběrů jakýchsi nejspíš druhoválečných vojáků. Proč? Igelitová oponka, která se bez zjevného opodstatnění každou chvíli zatahovala a roztahovala. Proč? Dlouhý déšť v pozadí scény. Proč? Odhalení násilnického naturelu Hamleta staršího. Proč? Ofélie, která se bez zjevného důvodu opakovaně svlékala do půl těla. Proč, proč, proč?
Celé to tak trochu připomínalo svéráznou variaci cargo efektu: zkusíme shromáždit co nejvíc atributů, které se svou vnější podobou zdají být spojeny s moderním divadlem, a budeme doufat, že se ono moderní divadlo jakýmsi magickým řízením dostaví. Je mi líto, nedostavilo.
Kytice vol. 2
A do třetice klasika, tentokrát domácí. Plzeňské trio z centra Johan (tj. z okruhu Moving Station, pokud se správně orientuji) se pustilo do balad Karla Jaromíra Erbena. Naštěstí nedošlo na přímočarou parodii po vzoru Semaforu (a pak nekonečné řady dalších), výsledkem byl spíš docela zábavný a svižný stand‑up, který si ironicky pohrával s hororovými motivy.
Jen tu a tam se objevila náležitě pokroucená demonstrace některého ze známých příběhů: hezká byla třeba domluva zombíků, kteří plánují akci známou ze Svatebních košil. Nic dechberoucího, ale na závěr dne (a jako napravení chuti po nešťastném Hamletovi) to byla ve stanu před Drakem další docela fajn hodinka.
festivalový program zde
o druhé polovině festivalu budu mluvit v Mozaice ČRO v pondělí 3. července
foto: festivalový web
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme