Mikulka: Cirk-UFF Trutnov (pátek 2.6.)

La Putyka: Senses
Highwire Entertaiment: The Defiant
Squadra Sua: Přecházení

Ve čtvrteční zprávě z trutnovského novocirkusového festivalu Cirk-UFF jsem srovnával české a australské inscenace – a nevyznělo to pro domácí zrovna pozitivně. V pátek už to bylo z českého pohledu podstatně lepší, především zásluhou nápadité klaunérie skupiny Squadra Sua. Kromě toho bylo v Trutnově možné porovnávat domácí hvězdnou La Putyku s australskou dámskou skupinou Highwire Entertaiment - přičemž v pomyslné kategorii novocirkusového popu dopadli o poznání lépe protinožci.

Včera jsem tu tvrdil, že v novém cirkusu nemá valný smysl dělat inscenace, které zopakují mnohokrát viděné triky (byť třeba na solidní technické úrovni), ale nedokáží přijít s čímkoli novým, originálním nebo technicky oslnivým. Tady je ovšem klíčové, jak budeme rozumět onomu „mít smysl“. Trutnovské publikum ocenilo nadšenými ovacemi ve stoje jak Putyku s jejími Senses, tak The Defiant od Highwire Entertaiment. Takže pokud bychom zůstali pouze u diváckého úspěchu, bylo vše v nejlepším pořádku. Jenže málo platné, nic originálního nebo zvlášť pozoruhodného (a to v jakémkoli ohledu) nebylo k vidění ani v jednom případě. Jinými slovy: za sebe dodávám, že bez ohledu na divácký úspěch bych se určitě necítil zvlášť ochuzeně, pokud bych o obě představení přišel.

Jiná věc je, že pokus o přímočaře chytlavou show zvládly Australanky a nepoměrně větší grácií a suverenitou. Putyka v Sensech kombinovala poněkud těžkopádnou vtipnost s instantně efektními cirkusovými čísly (prvoplánově dramatický hudební podkres byl po chvíli vysloveně rozčilující), svébytných nápadů bylo pomálu. V tomto ohledu zaujaly snad jen plošinky, na kterých performeři občas překvapivě „podjeli“, místo toho, aby se zapojili do akce. Australanky v The Defiant naopak úplně jednoduše sázely jedno artistické číslo za druhým a působily přitom docela svižně a suverénně (s výjimkou hodně bídné žonglérské pasáže). Všechno to bylo zcela očekávatelné a nepřekvapivé, stejně jako hudba, kterou stylem „jedno akrobatické číslo = jedna písnička“ provozovala na vyvýšeném podiu s pomocí halfplaybacku zpěvačka, kytaristka a bubenice v jedné osobě. S nápaditostí a intenzitou, kterou o den dříve předvedli jejich krajané v Sissy, se The Defiant srovnávat nedalo, ale o to tu asi ani nešlo.

O originální nápady a překvapení naopak nebyla nouze v Přecházení od klaunské skupinky Squadra Sua. Pětice pánů v šedivých oblecích a s plechovými kýbly v rukou rozehrávala banální situace, jejichž významy se postupně proměňovaly, nečekaně uhýbaly „za roh“ a jednoduché úkony se s typicky klaunskou logikou nezastavitelně rozrůstaly do absurdně komplikovaných akcí. To vše bez velkého přehrávání, buď se zcela vážnou tváří, nebo s narůstajícím údivem „co se to tu sakra děje?“. Což jsou polohy, které tomuto typu grotesknosti obvykle svědčí. Děním navíc postupně začaly prolínat variace na recitaci hamletovského monologu „to be or not to be“, pronášeného ve všemožných konstelacích, z nichž některé byly (troufám si odhadnout) tak trochu i parodií mudrlantských zálib řady novocirkusáckých kolegů. Jistě by se dalo spekulovat, zda má vůbec smysl klasifikovat Přecházení jako nový cirkus nebo zůstat u úplně obyčejné klaunérie – k čemuž pro jistotu jedním dechem dodávám, že jsem se v šapitó naproti UFFu bavil natolik dobře, že mi v tu chvíli byly žánrové škatulky zcela ukradené.

festivalové stránky zde
foto Facebook Cirk-UFF
o letošním Cirk-UFFu budu psát v SADu 2023/4