Divadlo pod Palmovkou: Prodaná nevěsta
Divadlo Na zábradlí: Bar
Klicperovo divadlo: Lovu zdar!
Letošní výročí skladatele Bedřicha Smetany nebylo inspirací jen operním souborům, na konci loňského roku uvedli svou verzi Prodané nevěsty také v Divadle pod Palmovkou. Po Kouzelné flétně v Dlouhé jde o další pokus zahrát operu činoherním souborem. Osobně nejsem moc velkým příznivcem tohoto směru dramaturgie, přijde mi, že při činoherním zpracování vynikne banalita operního libreta, kterou v těchto případech nelze zakrýt silou zpěvu.
Režisér Jakub Krofta pojal Prodanou nevěstu jako takovou divadelní jednohubku, příběh převypráví zhruba během hodiny, diváci se dočkají populárních hitů jako Věrné milování nebo Proč bychom se netěšili. Úvodní vstup Mařenky (Pavla Gajdošíková) a Jeníka (Jaroslav Blažek) je zábavný, herecky propracovaný, smích vzbuzuje parodie velkooperních gest. Jenže potom už invence ubývá, většina protagonistů moc nemá co hrát a dojem už úplně nezachrání ani závěr, který svou absencí happy endu relativizuje, že by to všechno byla jen bezuzdná sranda.
Na druhou stranu člověk se za těch šedesát minut nezačne nudit, některé situace jsou vyřešeny chytře a velice povedené jsou kostýmy Matyldy Kotlínské i projekce Jakuba Lecha. U některých významových posunů jsem ovšem tápal, především jsem marně hledal smysl toho, proč byl Vašek (Jakub Albrecht) vyobrazen jako mentálně retardovaný.
Bar
Ačkoliv je Bar site-specific projektem, který vznikl přímo pro předsálí Divadla Na zábradlí, řekl bych, že docela dobře vyšel i na festivalovém výjezdu v Klubu Divadla Drak. Jedná se o sebeironickou inscenaci, která si pohrává se stereotypy a klišé, jež se vážou k herecké profesi. Diváci jsou svědky všelijakého drobného hašteření a zpovědí herců během představení nedokončené hry Antona Pavloviče Čechova Polární kruh. Dojde na egoistické výstupy hlavní hvězdy (Miloslav König), poučování a vzpomínání doyenky souboru (Dita Kaplanová) nebo snahu herce malých rolí (Michal Bednář) zavděčit se rodičům.
Všechno to běží jako po drátkách, ta zhruba hodinka uplyne velmi rychle. Inscenace ve své poslední části trochu zvážní, obecně se snaží nastínit i záporné stránky herectví, v mysli ale zůstanou spíš ony ironické a veselé momenty.
Někdy se říká, že herci jsou divákovi na dotek, v případě Baru by to byl eufemismus: prostor klubu smazal jakékoliv hranice mezi hledištěm a jevištěm. Účinkující tudíž neustále pendlují mezi diváky, s nimiž čile komunikují a jejich reakce berou do hry. U mnoha inscenací, které využívají výpady do publika, to působí lacině, zde to ale dává smysl a diváci jsou neustále udržováni v napětí. Čímž tedy neříkám, že bych si svou vynucenou účast v jedné ze scén nějak užíval... Na rozdíl od samotného představení, které bylo zatím asi nejpříjemnějším hradeckým překvapením.
Lovu zdar!
V pozdně večerních hodinách nabídl domácí soubor svou novinku, která je adaptací románu polské držitelky Nobelovy ceny za literaturu Olgy Tokarczuk Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Příběh se odehrává na česko-polském pomezí a žánrově by se dal vymezit jako ekothriller. Jeden z místních obyvatel je nalezen mrtev - zadusil se srnčí kostí, když zvíře předtím upytlačil. Postupně dojde k několika vraždám a bláznivá, stárnoucí učitelka angličtiny Jana Dušejková (Zora Valchařová Poulová), libující si v sestavování horoskopů, se snaží úřady přesvědčit, že mordy mají na svědomí zvířata, která se tak mstí lidem za kruté zacházení.
Inscenace hradeckého dramaturga Martina Satoranského se pohybuje někde na rozmezí mysteriózní detektivky a černé komedie. Samotná detektivní linka tu nehraje prim, ostatně vrah je od počátku dost zřejmý, nějaké větší mlžení by asi nepomohlo. Téma vztahu člověka k přírodě se sice táhne celým představením, ale skrze postavu Dušejkové si k němu lze jen obtížně hledat cestu, jelikož její fanatický aktivismus a manipulativní chování nepůsobí zrovna sympatickým dojmem. Ačkoliv po závěrečném vysvětlení jsem její agresivní způsob jednání vzal částečně na milost.
Není to marný pokus, ale chybí nějaký prvek, který by se opravdu dostal pod kůži. Anebo jsem byl už jen unavený při sledování třetího představení v rychlém sledu…
LUKÁŠ DUBSKÝ
festivalový program zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme