Voska: Štíři z února (Studio Dva)

Krobot je lesa pán

Jistě jsem nebyl sám, kdo byl zvědav, jak dopadne nevšední propojení Krobot a spol. + Šoposká + Studio Dva. A dlužno poznamenat, že tahle rovnice s názvem Štíři z února vychází docela slušně, i když viděné se asi nezařadí mezi nejzásadnější zážitky této sezony. Na to ale patrně ani neaspiruje, vypadá to spíš jako taková pozoruhodně nejednoznačná hříčka.

Inscenace Miroslava Krobota a Mariky Šoposké, kteří jsou zároveň jejími jedinými účinkujícími, pracuje hlavně s neustálým a nepředvídatelným střídáním a prolínáním několika identit a příběhů. Chvíli se setkává Liška s Revírníkem z Lišky Bystroušky, potom mladá čtenářka se starým knihovníkem, a pak zase třeba přímo Krobot se Šoposkou připravující novou inscenaci.

Se stejnou rychlostí, jakou oba účinkující přecházeli mezi jednotlivými postavami, se měnil i můj vztah ke sledovanému představení. Někdy na mne tahle těkavost působila jako dráždivé ponouknutí, abych udržoval maximální pozornost; jindy, hlavně kolem poloviny a následně ke konci, už bylo popsané přepínání ve své nepřehlednosti dost únavné.

Skoro po celou dobu mne ale dost bavil Miroslav Krobot. Ač je oficiálně stále členem hereckého souboru Dejvického divadla, na své domovské scéně se v posledních letech příliš neprosazuje a momentálně je možné ho v Dejvicích vidět jen ve dvou titulech (z toho jeden je uváděn pouze příležitostně). Proto bylo milé setkat se po dlouhé době s jeho minimalistickým herectvím, které se oproti expresivnější Šoposké vyznačuje příjemně civilním podehráváním, jež skvěle svědčí třeba monologu o způsobu podání jedné repliky v jiné inscenaci. Teprve ve stylizovanějším závěru naráží Krobotův styl na své mantinely a balancuje na hraně topornosti, po většinu času je však právě jeho výkon klíčovou předností Štírů z února.

VOJTĚCH VOSKA

foto Jerry Háša
více o inscenaci zde