Mikulka: Závisláci (Divadlo v Dlouhé)

Vesele proti konzumu a globalizaci

Závisláci se sledují i poslouchají velmi příjemně. Inscenované čtení (ale mnohem víc regulérní inscenace než čtení) trvá slabou hodinku a divadelních nápadů je v něm několikanásobně víc než kolik bylo možné vyšťárat z nedávného čtyřhodinového Rozrazilu. Ale stejně zahlodá červíček pochybností: tahle parta by nejspíš dokázala svým kabaretně uvolněným a přitom naprosto suverénním stylem scénka-písnička zpracovat jakékoli téma s obdobně sympatickým výsledkem. Tady se pouštějí (tedy přes zprostředkovatele v osobě Viliama Klimáčka) do knihy antiglobalizační bojovnice Naomi Klein. Patrně s jejími vývody souhlasí, rozčiluje je konzum, nadvláda peněz, značek, vykořisťování třetího světa a tak dál, nejspíš už to všichni tak nějak znáte i bez Klein.

Výsledkem je jakýsi antiglobalizační-antikonzumní apel v light verzi. Kterémužto se inscenátoři sami zároveň tak trochu vysmívají, protože jsou si zatraceně dobře vědomi, že se mají docela dobře a nemají si zas tak moc na co stěžovat. Na jednu stranu je to sympatické, vždyť zarytí antiglobalizační bojovníci bývají protivní a navíc jim z kapes nápadně často vykukuje zideologizovanost, ze které jde větší strach než z celé globalizace. Jenže navzdory tomu tohle veselé a příjemné divadlo působí tak trochu nepříjemným dojmem nenachytatelné chytré horákyně. 

S angažovaným divadlem je zkrátka potíž: když jste zarytí a vážní, vyčtou vám zarytost a vážnost, když si děláte legraci, nepůsobíte dost opravdově. Co s tím? „Ja neviem“, zní poslední replika celé inscenace.

Recenze vyjde v Lidových novinách
Více informací o inscenaci zde