V Schiffbau, boční industriální scéně curyšského Schauspielhausu, je luxusní restaurace, hudební klub, střešní bar s vyhlídkou, podzemní garáže a mnoho dalšího: také několik divadelních sálů. V jednom z nich se hraje Kašpar Hauser v režii Alvise Hermanise.
Na scéně jsou čtyři klavíry s notami, půlkruhovitá opona a před ní uvázaný bílý poník, který na příchod publika reaguje krajně nervózně. Pročež ho po zahájení (jež obstará klavíristka se skladbou od Debussyho) odvede lilipután stranou, kde poník po většinu představení žere obrok. Tentýž lilipután pak vyhrabe z pískoviště Kašpara Hausera a přivede ho k lidem, ctihodným měšťanům, a ponechá svému osudu. Pak ho už jen občas chodí strašit ve snech.
Měšťany znázorňují děti (odhadem tak devíti-desetileté), navlečené do šedivých paruk a stařeckých masek a samozřejmě zdobného biederemaierovského oblečení - voděny jsou jak loutky dospělými herci v černém sametu, kteří za ně také odříkávají repliky. Po chvíli se odhrne i zmíněná opona a vidíme tam kouzelný pokojíček jak pro panenky: minuciózně zařízený salon, s dětskými židličkami, obrázky na stěnách a do nejmenších dokonalostí dovedenými rekvizitami. Průhledem vidíme i do další místnosti s divanem; světlo v místnosti obstarávají - jako věrnou kopii světla denního - okna, zvenčí ovšem obsluhovaná reflektory.
Ti herci, co zrovna nevodí, hrají na zmíněné klavíry; opodál frká kůň. A v pointovaných fragmentech se odehrávají scénky ze života Kašpara Hausera a s tím související diskursy buržoazních intelektuálů na téma svobodné vůle, civilizace a divokosti v člověku. Nakonec nám děti - poprvé bez loutkovodičů - zahrají na smyčcové nástroje.
Kouzelná podívaná.
Další info zde.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme