pondělí 4. března 2013
Zahálka: Jak jsem byl za blbce
Před včerejším radokovským večerem jsme byli s kolegyní Bartůňkovou na večeři v nedaleké pizzerii Mikulka. Jana se ptala, cože jsou to ty Ceny Hvězd na vrbě - vysvětlil jsem jí to a přihodil poznámku, že dost dobře nechápu, jak někdo může omylem hlasovat pro starou inscenaci, když přece dnes už není problém cokoliv jedním kliknutím ověřit. O chvíli později jsem potom s úžasem seznal, že vlastně jen náhodou nejsem mezi těmi, jejichž hlasy o Ceně Hvězd na vrbě rozhodly: pro Vůjtkovu hru S nadějí, i bez ní jsem nakonec nehlasoval jen proto, že jsem měl v oné kategorii víc kandidátů a tuto už jsem podpořil v kategorii inscenace. Připadal jsem si trochu jako blbec, a tak (místo pointy, pokud někdo něco takového čekal) kladu do pléna otázku: opravdu se jako plnohodnotná první uvedení textu počítají scénická čtení? A nebylo by dobré tohle někde upřesnit? Já mám scénická čtení, jak známo, rád, ale nikdy mě nenapadlo zahrnout je do radokovských nominací. A mimochodem: zatímco hlasy pro Vůjtka a pro Svobodovy Srnky byly na základě dřívějších scénických čtení vyřazeny, nepovšimnuta zůstala Františákova Karla, která už byla v roce 2010 u Bezručů řádně uvedena v režii Jana Friče.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku
(
Atom
)
Zaujímavý je ovšem i názov navštívenej pizzerie, Vladimír nám k tomu niečo povie? :)
OdpovědětVymazatMńam.
OdpovědětVymazatSprávně jsi odhalila, že pizzerii jsem tam rafinovaně začlenil jako alternativní diskuzní téma. Mají moc dobrou sýrovou pizzu, mimochodem.
OdpovědětVymazatdobré mají vlastně všechno.
OdpovědětVymazatAle: problém s Vůjtkem je v tom, že ono inscenované čtení (což je trošku něco jiného než scénické čtení) bylo reprízované.
Smyslem té ceny je ocenit (a podpořit) první uvádění (a objevování) nových českých her. Z toho hlediska - a důsledně vzato - by vlastně mohla zahrnovat i scénická čtení. Ale jistě uznáš, že oceňovat v tomto případě Arénu za dramaturgickou odvahu a objev by asi nebylo uplně košer.
Karla je ovšem kiks, za který si sypu popel na pozůstatky vlasové pokrývky (a zbytky foukám směrem k Radmile Hrdinové.)
Dobrá, problém s reprízovaností chápu - a ty Srnky? To byly, chápu-li to správně, dvě festivalové jednorázovky, ne?
OdpovědětVymazatJinak že je Slánská text, který napsal dramaturg pro své divadlo, tomu taky rozumím, ale dramaturgická odvaha to je i tak, ne? Navíc Krobotův Brian je dost podobná situace.
Michale, jsi si tou Karlou u Bezručů fakt jistý? archiv premiér Dú o ní neví a není ani v archivu inscenací DPP?
OdpovědětVymazatsrnky jsou hraniční.
nejde o to, že píše dramaturg pro svoje divadlo, ale o to, že mu to divadlo uvede až po třech letech a že už to v mezidobí uvede někdo jiný. V tom je to jiné od Briana.
S Karlou je zrada - ono se to hrálo s Drábkovou Andreou jako dvě krátké hry (jakoby "aktovky", byť to formálně ani jedna, ani druhá není) v jednom večeru pod názvem Tvrdě/Měkce: http://www.bezruci.cz/hra/tvrde-mekce/ A hrálo se to dost krátce, takže si toho nikdo moc nevšiml.
OdpovědětVymazatS tím Vůjtkem tomu rozumím, ale zdá se mi, že to mohlo být rozhodnuto tak i tak.
Aha, tak už jsem to našel. Tvrdě/Měkce, 14.5.2010 - tak hledat pod timhle Karlu by mě fakt nenapadlo. Nicméně to chyba je.
OdpovědětVymazatNechci
OdpovědětVymazatse příliš přít, neb mi to coby redaktoru jiného periodika nepřísluší, ale snad mohu aspoň poznamenat, že jsou podle mne Radoci až příliš komisní a byrokratičtí. Scénické či inscenované (není to trochu slovíčkaření?) čtení je něco zcela jiného než plnohodnotná inscenace a myslím, že je to tak chápáno i v zahraničí, kde veřejných čtení (jakkoli inscenovaných) je plno, ale za světovou premiéru textu se uvádí až samotná inscenace.
Totéž je podle mne i rigorózně uplatňované datum premiéry. Pokud výrazně uspěje projekt až v daném roce, nevím, proč jej kvůli pár dnům či týdnům vyřazovat (viz ona dávná kauza Hvězd na vrbě - což byla jedna z nejlepších inscenací 90. let - jež měly premiéru 19. 12. 1992 - kdo je tehdy mohl "včas" vidět?!)
scénické nebo veřejné čtení je vážně něco jiného než opakovaně uváděný scénický náčrt nebo inscenované čtení (což byl případ Burešové incenace Vůjtka i jedněch z dřívějších Srnek)
OdpovědětVymazat+ je mi fakt líto ale - jakkoli se to neustále vrací - ale udělovat ceny za rok 2012 inscenacím, které měly premiéru (a tedy i vznikaly) v roce 2011 je holý nesmysl!
- komisnost a byrokratičnost (stejně jako "prostý součet") je podle mne zárukou že se bude vždy hrát podle pravidel, bez nadržování, faulů a jiných politik.
a možná ještě jedna věc: fakt není našim cílem někoho diskriminovat, nebo demonstrovat jak "je za blbce" a hlasuje pro něco starého. Při přípravě ankety a sběru hlasů poctivě hlasující upozorňujeme na všechny omyly, kterých si všimneme a prosíme je o nápravu. pouze a jedině tehdy když se objeví nadměrně hlasů pro "starou" inecenaci, hru etc. rozhodujeme se o udělění Cen Hvězd na vrbě. Což má ale být pocta, výraz dobré vůle a snaha napravit nepovšimnutí či delší vedení naše a našich kolegů.
OdpovědětVymazatMyslím,
OdpovědětVymazatže by jistá pružnost nemusela znamenat nadržování, jen přijetí holého faktu, že některé projekty zkrátka svůj život a kvality prokázaly v daném - anketou hodnoceném - období. A stále si myslím, že "scénický náčrt" či "inscenované čtení" ještě pořád není plnohodnotné jevištní udělení.
Ale nechejme toho, na cenách jistě divadelní život ani kvalita divadla nestojí.
ale je tam dost pomalá obsluha.
OdpovědětVymazatale vždyť je to známá historie - mělo to uvést Národní v režii Krejčího (což byla asi pro Vůjtka i Krejčího větší lákadlo než si do hrát doma ve "svém" divadle - a v ND leccos dlouho trvá, a mezitím to uvedla Burešová jako scénické čtení, pak to ND z plánovaného repertoáru stáhlo, tak si to pánové uvedli "aspoň" doma.
OdpovědětVymazatscénické čtení vnímám obecně jako reklamy na nové hry a vyřazení třeba Srnek, pro něž jsem mj, hlasoval, z tohoto důvodu mě dost překvapilo.
Mal by som takú teoretickú poznámku - ako môže autor muzikálu dostať cenu za hudbu k inscenácii? Nemal by sa pôvodný muzikál (rovnako ako pôvodná opera) oceňovat skôr v kategórii hra, kam geneticky patrí? Pripadá mi dosť absurdné, ak by mal napr. Franz za Mlokov dostať cenu za hudbu k inscenácii.
OdpovědětVymazatNetvrdím, že mám nutně vždyky pravdu, ale slovník Základní pojmy divadla vyšel před 9 lety a zde předestřený problé po mém soudu řeší. Pokud se mýlí, měla odborná veřejnost už dost času na to upozornit, polemizovat. Nestalo se, a proto, až na další, stojím za tím, že se nemýlí.
OdpovědětVymazatSCÉNICKÁ HUDBA (incidental music, musique de scène, Bühnenmusik, Begleitmusik). Funkční oblast hudby, součást zvukové složky PŘEDSTAVENÍ, jakožto partitura složka INSCENACE. Je zkomponována, popř. nahrána, či připravena z hudby již hotové pro konkrétní inscenaci a zaznívá při jejích divadelních představeních. Sh. v užším slova smyslu tedy není hudba, jež je součástí hudebně-literárních děl interpretovaných hudebním divadlem, jehož tituly bývají jakožto hudební přímo označeny (OPERA, OPERETA, MUZIKÁL, BALET). Sh. v užším slova smyslu nemívá jako celek tendenci k trvalému svázání s nějakým dramatem či divadelním textem vůbec (mezním příkladem jsou zde sh. E. F. Buriana k některým jeho inscenacím 30. a 40. let XX. stol.), ani k samostatnému, totiž čistě hudebnímu, na divadle nezávislému životu.
Sh., která přežije derniéru své inscenace a začne provázet příslušný slovesný text trvale činí z něj vlastně dodatečně hudebně-literární dílo a sama tak přestává být sh. (Např. Sukova původně sh. ke hře J. Zeyera Radúz a Mahulena, 1898.) Za sh. se proto např. nepovažuje ani Ježkova hudba k písním či tancům ve hrách V+W nebo Šlitrova hudba ke hrám J. Suchého. Tytéž skladby, použité v inscenacích jiných her se ovšem již sh. stávají, podobně jako jí jsou třeba části operní hudby použité v neoperních inscenacích (např. sbor vězňů z Verdiho Nabucca v Radokově inscenaci hry T.Williamse Sestup Orfeův, MDP 1963)......
Pikantnost: Toto heslo mi původně slíbil napsat V. Franz. Po třeh letech slibů a uhánění jsem si je nakone musel napsat sám.A tak je to v životě skoro se vším.
Ano, to je jasné - ale je otázka, zda radokovské propozice trvají na adjektivu "scénická". Nepletu-li se, vyplňoval jsem v anketě kolonku zvanou prostě Hudba roku, a asi mi nikdo nebude vymlouvat, že Miloš Orson Štědroň hudbu skutečně zkomponoval. Ale Rudovy pochyby chápu.
OdpovědětVymazatnejen proto jsem pro Štědroně hlasoval i v kategorii hra. Stejně jako před časem ohledně Kabaretu Hašek. ale pozor, muzikál je v případě Gočára označení spíš ironické.
OdpovědětVymazatNechci se vyjadřovat k umělecké hodnotě představení Gočár, které jsem v DK viděl, to je problém divadelní kritiky.
OdpovědětVymazatJako teoretik ale stojím na tom, že z hlediska použitých a dominujících vyjadřovaích prostředků je Gočár nepochybně hudebním divadlem, ve kterém má hudební složka takovou závažnost, o které se mnohým muzikálům nesní. O činohru v žádném případě nejde, ani o "hru se zpěvy a tanci". Druhově jde o HUDEBNÍ DIVADLO a ponechávám na speialistech aby pojmenovali o jaký zvláštní případ hudebního divadla jde.