Mikulka: Mezi náma dobrý (Divadlo Komedie)

Největším plusem hry Doroty Masłowské Mezi náma dobrý je cynický a zároveň pobavený obraz zmateného světa, vzniklý v důsledku intenzivní erupce výsměšných či sarkastických replik, prokládaných ironickými citacemi všemožných klišé i rozverně protipolských jedovatostí. Největším plusem nové inscenace téhle hry je to, že se do nesporně těžkého textu v Divadle Komedie vůbec pustili. A největší slabinou, že se tu toho moc dohromady neposkládá.

Slova sice zůstala, inscenace režiséra Ondřeje Mataje má však ráz podivně nesrozumitelné konverzačky, která se soustředí spíš na rozehrávání typů, které představují jednotlivé postavy, než na celek. Protivná pubertální holčina, apatická mamina, babička jak z normalizačního seriálu, parodovaná televizní moderátorka, žvaniví umělci, přepjatá afektovaná dáma. Samo o sobě by to asi nemuselo být úplně na škodu, potíž je ale v tom, že se z osmi účinkujících vlastně jen Barbaře Lukešové daří tímto způsobem vytvořit figuru, kterou se chce skutečně sledovat, a ne jen poslouchat, co říká. V trochu jiné podobě se tak opakuje situace, známá z Naší třídy, dosud asi nejlepšího zdejšího titulu: text je natolik silný, že představení do značné míry utáhne sám, po ryze divadelní stránce tu však k ničemu zvlášť oslnivému nedojde.

Více informací o inscenaci zde

Recenze vyšla 11. 11 v Lidových novinách