Švejda: O beránkovi, který spadl z nebe (Naivní divadlo Liberec)

Zvolit jako cílovou diváckou skupinu děti od dvou do čtyřech let věru není časté. Úkol je to nelehký, divácké „schopnosti“ jsou v tomto věku ještě dosti limitované. Naivní divadlo Liberec jej ovšem zvládlo výtečně. Inscenaci konstruuje jako „montáž atrakcí“. Verbální projev omezuje na minimum (a v případě nejvýmluvnější postavy, principála pouti, operuje s vděčnou „česko-italštinou“, jíž se samozřejmě baví především dospělí, i na děti ale působí přitažlivě - svou zvukomalebností). Děj je prajednoduchý, slouží především k navěšení jednotlivých nápadů: holčička prochází s beránkem spadlým z nebe poutí a společně si odnášejí různé zážitky (jaké si tak lze z pouti odnést: tanečnice na koni, silák, héliové balónky, střelnice); nakonec hledají cestu, jak beránka vrátit zpět na oblohu a teprve napotřetí se jim to podaří (postup oddalovaného happy-endu bych, jako jedinou věc, v inscenaci oželel). Klíčová je síla jednotlivých nápadů, jejich poutavost nejen jaksi v primárně vizuální (to zvládne i rozsvícená televizní obrazovka), ale i esetické rovině. Hraje se s „fortelnými“ dřevěnými objekty, inscenace má magický (snový, poetický, ale třeba i lehce hororový) ráz, který je podporován i dobře zvolenou zvukovou kulisou. Vskutku trefa do černého.