Etlíková: Krvavá svatba (Národní divadlo, SKUTR)

V duchu Lorcovy předlohy se Krvavá svatba tvůrčího dua SKUTR soustředí na až barokně vypjatý protiklad mezi pudem k životu a ke smrti. Dotýká se ho snad každý detail scénografie a kostýmů, které proti sobě staví sytě žlutou barvu symbolizující vitalitu žen a bezbarvý svět, v němž muži umírají ve jménu cti a ženy propadají jednotvárné samotě.
„Hvězdně“ zářící šaty či citróny, které si ženy vkládají do úst (a pak vyzývají muže, aby z nich sáli šťávu), provokují k milostné aktivitě. Zatímco bledé motivy jako bílá klubka, svatební závoj nebo pálenka, již popíjejí muži, spojují živé se záhrobím a stahují je tam.

V programové brožuře se píše, že španělský temperament je Čechům možná bližší, než si dokážou připustit. Inscenace je toho překvapivým důkazem. Tvůrci nikdy neilustrují klišé „jižanské“ expresivity. Naopak, každý emotivní projev působí jako její ekvivalent, přirozený v českém prostředí. Vedle vizuální expresivity jde o výraznou citovost moravských lidových písní.

foto Martin Špelda

Bez nadsázky lze napsat, že cokoliv, na co postavy pomyslí, se na jevišti zhmotňuje. Mezi přízraky mrtvých příbuzných se proplétá výrazná postava Děvčátka Anny Fialové, která nemá vlastní psychologii, ale díky jejím komentářům lze pochopit i prožít intenzitu vztahu mezi Leonardem a Nevěstou. Když zpívá nebo rozpustile svádí Leonarda, vyjadřuje životní chuť, již odloučení milenci potlačují. Jejich představitelé, Pavlína Štorková a Radúz Mácha zdůrazňují somnambulní pasivitu postav vlečených jak svými vášněmi, tak společenskými pravidly, která je nutí k vzájemnému odstupu.

Krvavá svatba je dílem, jež se mimořádně dobře hodí do současného kontextu Národního divadla se všemi jeho klady i zápory. Téma je natolik obecné, že na něj mohou přistoupit široké vrstvy obecenstva. Inscenace hladí po srsti jakožto typická „úniková“ činohra, která se bezpečným obloukem vyhýbá současným společenským rozporům. V této oblasti se ale nachází na špičce. S divadlem, které by působilo na emoce s takovou naléhavostí a současně by bylo takto dobře srozumitelné, se lze na repertoárových činoherních scénách setkat málokdy. Navíc tvůrci vyzývají k netradičnímu pohledu na naši kulturu.

informace o inscenaci zde