Podivně meandrující a ve své podstatě nedramatické texty jako je Lotzových Pár vzkazů veškerenstvu režijně-dramaturgické dvojici Horák-Pěchouček sedí. Mohou si vybírat, dávat předloze tvar podle své libosti a především takové texty nabízí bezpočet příležitostí k vytvoření jevištních situací. Nejsou to nutně situace dramatické, mohou mít – a často také mají – kvalitu spíše výtvarnou, než divadelní. Ale to jim neubírá na působivosti a (třebaže paradoxně) dramatičnosti.
Pár vzkazů veškerenstvu je další z „velkých pláten“ Horáka s Pěchoučkem: opět se jim podařilo pojmout dosti nehostinné jeviště Studia hrdinů a nikoli zahltit (jako tomu třeba nedávno bylo v Bambuškově Díle; jehož hysterické silovosti je ostatně Pár vzkazů... přímým protikladem) ale vyplnit ho jednoduchou a přitom funkční i obrazivou scénografií a přesnými mizanscénami. V tom je jim výrazně nápomocno i vynikající obsazení v čele s Ivanem Luptákem a Evou Hacurovou, jimž – jak se nehezky říká – „zdatně sekundují“ Natália Drabiščáková, Marta Vítů, Jiří Kniha, Sára Arnsteinová a Dana Poláková. Výsledkem je inscenace přetržitá, zdánlivě nesourodá, ale přitom zábavná i jemně dojemná (ostatně tak, jako Lotzova předloha sama).
Recenze vyšla v časopise Svět a divadlo 6/2017
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme