Po divácky úspěšném Utrpení mladého Werthera a kritikou oceňované adaptaci Bergmanova filmu Šepoty a výkřiky se režisér Jakub Čermák v Jihlavě vrátil ke Goethovu dílu. Jeho Faust je plný symbolických obrazů, zároveň ale působí srozumitelným dojmem.
Nepřichází sice koncentrovaná deprese jako v případě Šepotů a výkřiků, ale zasazení první scény do léčebny dlouhodobě nemocných, kde zestárlý Faust slaví sté narozeniny, naznačuje, že o veselé bilancování se jednat nebude. Úvodní obraz je silný. Bezútěšnost je sice lehce nahlodávána černým humorem, ale otázka, jak člověk vlastně prožil svůj život, se zdá být v tomto prostředí obzvláště palčivá.
Čermák se rozhodl pro dvojí obsazení postav Fausta i Mefista. Mladý Faust je v podání Matěje Poláka poživačným mužem, kterého ani v nejmenším nezajímá vědění, ale snaží se především uspokojit své sexuální touhy. Staršího Fausta obdařil Jakub Škrdla zpupností, jeho vášeň časem okorala, už nemá ambice tvořit, uchyluje se proto k ničení. Mefistofeles v Čermákově inscenaci svádí nejen Faustovu duši, ale zároveň dokáže i fyzicky ukojit jeho chtíč - dává proto smysl, že se v této roli prostřídají dvě herečky, Stanislava Hajduková a Lenka Schreiberová.
Režisér se rozhodl uvést oba díly Goethova stěžejního díla, což s sebou nese nutnost značné redukce. Zvlášť ze druhého dílu zbylo jen několik replik, po přestávce se představení obejde téměř beze slov. Paradoxně mi ovšem takto pojatý druhý díl přišel srozumitelnější než v jiných inscenacích, kde se režiséři drželi textu věrněji. Vzhledem k aktualizaci a snaze o současný výklad se naopak zdála trochu nedomyšlená dějová linka s Markétčiným těhotenstvím: Markétka (Svetlana Hruškociová) a její kamarádka Marta (Kristýna Nováková) mají vzezření i chování dnešních teenagerů, jejich dialog o nechtěném těhotenství jako těžkém hříchu tak poněkud postrádá smysl.
Inscenace vyniká uhrančivou atmosférou. Ne všechny symboly jsou snadno rozklíčovatelné, ale některé vyznívají opravdu silně. Třeba když po smrti Markétky přenese Mefisto na Faustovy ruce její krev, jíž se pak nelze zbavit a je smyta teprve na samém konci Faustova života právě Markétkou. Podmanivá je také akrobatická vložka s Euforionem, synem Fausta a trojské Heleny.
Diváckým hitem se Čermákův Faust - cílící svou jevištní řečí spíše na mladší diváky - nejspíš nestane. Přinejmenším na první repríze se zdálo, že jihlavské publikum je tímto pojetím trochu vyvedené z míry.
LUKÁŠ DUBSKÝ
foto Jan Fuchs a Marek Malůšek
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme