Mikulka: Oidipus. Město (Deutsches Theater Berlin)

Německý festival, den první  aneb Jak to ta Antigona vlastně myslela?

Mám rád divadlo, které umí znejisťovat a nutí přemýšlet, jak to vlastně celé bylo myšlené. U důvěrně známých domácích tvůrců lze leccos odhadnout i z kontextu, u zahraničních to bývá složitější. Kimmigova antická variace Oidipus. Město je to toho hezkým příkladem.

Tak třeba od konce. Je Antigonina závěrečná patetická výzva k revoltě „proti těm vaším lžím“ míněna úplně vážně? Jako postava samozřejmě zcela vážně mluví, jenže k revoltě a novým pořádkům vyzývá na můj vkus kapánek fanaticky. Což ovšem nemění nic na tom, že ti, proti kterým Antigona z pozice jediné spravedlivé burcuje hlediště, si určitě moc velkou shovívavost nezaslouží. Nebo spíš činí diváky zodpovědnými? Což stejně nemění nic na tom, že by snad ani nemusel být volební víkend, aby byl jeden vůči tomuto typu výzev ke změně a odvržení všeho špatného starého kapánek nedůvěřivý. No jistě, z Kreona se s nástupem na trůn stal sebevzhlíživý a zaslepený diktátor, situace v Thébách je po vládě Oidipa a jeho synů v hodně nevábném stavu a Kreón jí svou pomstychtivostí ještě dál zhoršuje. Ale pozor: to zářivě červené tílko má na sobě bojovná Antigona - jako jediná na jevišti - čirou náhodou? Nebyla by nakonec její revolta ve jménu „odvěkých božských zákonů“ cestou ke stavu ještě horšímu, než za Kreona?

Kombinace několika antických her odehrávajících se v Thébách nabírá v téhle inscenaci téměř shakespearovské rozměry; panovníci přicházejí a odcházejí, všechno je vyhroceně politické a odkazy k současnému stavu světa jsou více než zřejmé (i když naštěstí nikterak doslovné). Optimisticky věřím, že to režisér nemyslel jen jako přímočarou agitku proti dnešním zlořádům, respektive jako výzvu k revoltě „proti těm jejich lžím“, ale záměrnou nejednoznačností chtěl diváky popíchnout k úvahám trochu komplikovanějším.

P.S. Zcela mimo diskusi ovšem stojí jednoduchá, přitom ale působivá a mnohovýznmová scénografie…

Více informací o inscenaci zde