Uhde: Kabinet nezávislého filmu

V úterý15. října jsem se na pozvání Kabinetu nezávislého filmu ocitl na zvláštním večeru. Zmíněný Kabinet je podle toho, co o něm vím, zcela spontánně vzniklý podnik bez institucionálního zaštítění, koná své večery na brněnském „Stadecu“, kam chodívám na představení Buranteatru, a hostuje tam zřejmě na základě výprosy. Promítaly se čtyři krátké filmy a po promítání začala dlouhá diskuse o předvedených dílech. Účastnili se jí někteří autoři, většinou nikoli studenti a absolventi uměleckých škol, dále vyzvaní diskutéři i veřejnost, která asi tak ze tří čtvrtin naplnila sál.

Všechny čtyři filmy si kladly za téma základní otázky života a smrti, lidských vztahů, morálky, odpovědnosti a zabývaly se mezními, většinou tragickými situacemi. Diskutovalo se otevřeně, názory se dokonce občas různily. Zaujalo mě, že „nezávislí“ tvůrci - přičemž nezávislost chápu tak, že autoři odpovídají za své tvůrčí činy jen sami sobě, nikoli objednavateli ani podporovateli – až na jedinou výjimku nejenže nenaříkali na nepřízeň společnosti a nežádali si hmotnou podporu pro své projekty, nýbrž chválili atmosféru svobody, kterou využívají a kterou pokládají za samozřejmou. Vznik filmu podle nich nepodmiňuje bohatý sponzor, nýbrž jen odhodlání uskutečnit závažný záměr a nikomu se nepodbízet.

Vím, co namítne etablovaný profesionál: že se touto cestou rodí dílka řekněme okrajová. Za sebe přesto prohlašuji, že mě promítnuté filmy zaujaly, a i když před sebou nemají vyhlídku na festivalové obecenstvo a soutěžní poroty ani na publikum v běžných kinosálech, oslovily mě tím, co u profesionálů – zvláště českých – většinou postrádám: mluvily ke mně osobním přístupem k látce a přesvědčením, že jde o všechno, a ne v první řadě o umělecký výkon. Chtěl jsem se s někým o tento zážitek podělit, a proto jsem napsal tyto řádky.

MILAN UHDE

více informací zde