Uhde: Všemocný pan Krott (Městské divadlo Brno)

Zábavný svět zlatých šedesátých


 V Městském divadle v Brně uvedli 5. října komedii Martina Walsera Všemocný pan Krott. Hostující režisérka Hana Burešová a její dramaturg Štěpán Otčenášek pro ni sáhli do hloubi šedesátých let a myslím, že se nezmýlili. Nepíšu recenzi jejich inscenace, na to jako spolupracovník divadla nemám právo. Chci jen zaznamenat, že jsme se v premiérovém hledišti spontánně smáli a černý humor hry si vychutnali.

Titulní hrdina hry i ostatní postavy dýchli na mě atmosféru doby svého zrodu. Pan Krott je oživlý nápad, žádná živá postava: kapitalistický princip, že žít si zaslouží jen to, co se vyplácí, uplatňuje nejen na své okolí, ale i na sebe, a protože dospěl k závěru, že se sám nevyplácí, snaží se najít někoho, kdo by jej zabil. Jenže to se mu nedaří. Umírají lidé z jeho okolí, rakví v pozadí scény přibývá, ale ačkoli ten všemocný boháč některé uchazeče o přijetí provokuje záměrnými průtahy k nepříčetnému hněvu, v odhodlání k vraždě selhávají.

Pan Krott záměrně investuje do charitativních a jiných ztrátových podniků, jenže podle zákona schválnosti všechny prosperují a přinášejí zisk. Systém, na jehož vrcholu ten tvor stojí, není odstranitelný, ale autor to sděluje s černým humorem, který znamená, že se se stavem věcí smířil a nesní o jeho zlepšení nebo odstranění. Baví se jím, i když hořce. Pan Krott je zrůdička stejně jako ztělesněná podřízenost, totiž jeho oddaný číšník Ludvík. Pitvorná je i Ludvíkova žena Róza posedlá představou o umělecké budoucnosti svého syna. Ten se však rozhodne pro číšnictví. Pitvorný je i „odborář“ Strick, jehož vzpurné chování plynule přejde v přizpůsobivé. Nikoho nelze brát vážně, ale i to, že je Krott nebezpečný, pojednává hra s pobaveným nadhledem.

Herci se skvěle vyřádili. Teprve cestou domů jsem si uvědomil, v čem byl podle mě příznačný pohled autora šedesátých let a proč jej na jevišti prožíváme tak nostalgicky: dnešní spisovatel se pohledem na svět tak pěkně bavit neumí a zřejmě ani nemůže.

MILAN UHDE